(Autorem článku, fotek a modelu je OLDA. Já jsem pouze korepetitor a technická výpomoc - Liberk)
základní parametry: rozpětí 2,0 m
délka 1,08 m
profil MH32
letová váha 1,7 kg 
Při přemýšlení, kam dál v tomto krásném koníčku, mě mé neustále se vyvíjející požadavky nasměrovaly opět k modelům typu větroň. Už kdysi dávno jsem vlastnil Scorpiona, Alku 13 a Mefista od fa Reichard, Slima od LS model (ten byl super) a další. Na základě dosavadních zkušeností jsem měl nyní jasné požadavky, jaké by měl nový model splňovat.
Rozpětí 2 m, dělené křídlo, klasická konstrukce (kompozit je už jiná kapitola), pokud možno směrovku, kvalita, zpracování, letové vlastnosti, to vše bez kompromisů. Defacto se mi z toho vyčlenily 2 větráky - ION Pro a Rytmus Energy. Po snaze načerpat maximum možných informaci jak v ČR, tak ze zahraničí jsem zjitil, že s Ionem Pro problém není, ale o Rytmusu, zejména verzi Energy, je toho k dispozici pramálo.
Nakonec jsem našel pár příspěvků od uživatelů, kde byl Rytmus oproti Ionovi hodnocen o chlup lepším kluzem, má směrovku (asi by nebyla problém dodělat i u Iona) a pocitově mě to k modelům od p. Vaníčka táhne jaksi víc, než k jiným výrobcům (kamarád měl Rytmus mini a to éro nemělo chybu). Výsledkem byl telefonát výrobci s následnou objednávkou neklapkové verze. 
Stavbu modelu jsem nechtěl v žádném případě podcenit, tak jsem čas mezi objednáním a dodáním Rytmuse vyplnil čtením příspěvků ze staveb modelů podobného ražení a dotazováním se kolegů z našeho klubu MK Alka Žatčany na různé postřehy a názory. První setkání: Dodání modelu se p. Vaníčkovi podařilo načasovat tak, že jsem loni i já měl dárek pod stromečkem. Vlastní rozbalení pak proběhlo až po zazvonění zvonečku 24.12.2012.
Po otevření krabice následovalo potvrzení naprosto fantastické kvality, předpracovanosti a jak vše spolu lícovalo, hmm... škoda mluvit. VH model to má fakt zmáknutý.
Spolu s modelem obdržíme v krabici kompletní bižuterii, táhlo (bovden) na náhon směrovky a samolepky (design by už chtělo asi trošku zmodernizovat – nepoužil jsem vše).
Samotný model je předpracován tak, že "stačí" osadit elektronikou. V trupu je již zalaminovaná motorová přepážka, vyfrézovány vstupní chladící otvory a za křídlem je jako výstup chladícího vzduchu vyfrézován nápis, jak jinak, VH model. 
Závity pro uchycení křídel do trupu a VOS jsou také ve 100%-ní připravenosti.
Křídla jsou spasována tak, že není třeba žádných dolaďovacích úprav, usazení výškovky rovněž.
Na základě dostupných informací jsem vybral výbavu, v základních komponentech ještě kvalitní, ve zbytku se jedná o vybavení dobré, cenově velmi příznivé (regl a motor): motor Turnigy NTM Prop Drive 35-48 Series 900KV (mohu potvrdit hlučnější ložiska)
regulátor TURNIGY Plush 60amp Speed Controller (provozován jako OPTO)
serva VOP, křidýlek - KST DS135MG - velmi, velmi zdařilá kopie značkových serv MKS
servo SOP - HS85MG vrt. listy Aeronaut 12x8
aku 4s li-pol 2650mAh
přijímačovky 4 čl. KAN 1300 mAh s čínským hlídáním napětí – samolepicí destička s diodami Pohonná jednotka vychází s použitou vrtulí a čtyřčlánkem lipol provozně skoro na hraně. Při použití o palec většího průměru vrtule se už některým pokušitelům z motoru kouřilo, ale při letu se dal ještě uchladit. Já se vydal cestou na jistotu.
Provozně opět potvrzen výborný návrh pohonu. Teplota motoru, reglu, aku na pohodu, odběr v této kombinaci přiměřený k použitým aku. Nic není přetěžováno, délka letu akorát, výkonu bohatě. Křídla: Jak jsem psal dříve, křídla není třeba nijak zvlášť upravovat, stačí pouze osadit serva. Serva jsem se rozhodl namontovat do mnou vyrobených rámečků (je možné objednat i u výrobce). Servo není přichyceno za patky vrutem, ale matkami na šrouby, které jsou v požadované poloze zalepeny do rámečků vč. hlaviček a zakráceny na potřebnou délku.
Otvor v křídle jsem zbavil polystyrenu až na potah, usadil servo s rámečkem, potah zdrsnil, odmastil a rámeček nalepil epoxydem. 
Páky do křidýlek jsem použil dodané ve stavebnici, na táhla závitovou tyč 2 mm a na konce plastové vidličky. Otvory v pákách jsem jehlovým pilníkem zvětšil tak, aby tam čepy zapadly absolutně bez vůlí.
Při usazení serv a instalaci táhel jsem zjistil, že servo je utopené až příliš a hrany vidliček se dostávají do kontaktu s potahem křídla. Pro pozvednutí jsem použil další matky jako distanční podložky a servo o sílu matek pozvednul (závitu šroubu bylo pro uchycení dostatek). Pro maximální vysunutí křidýlek jako brzdy jsem páku serva přesadil cca o 30˚směrem k náběžné hraně křídla. Tím jsem při maximálním vyklopení křidýlek jako brzdy (na DX6i na 100%) docílil stavu, kdy lze bez problémů ještě řídit a konec pohybu křidýlka = konec dráhy na potenciometru serva a ne mechanický kontakt páky serva či táhla s potahem křídla. Pro naprosto hladký chod serv jsem provedl drobné neestetické odfrézování materiálu křídla v prostoru kolem páky serva. Pro dosažení potřebných výchylek pro samotný let nejsem příznivcem výrazného omezování dráhy serva softvérově na vysílači, ale naopak jeho maximáního využití v co největším rozsahu. Po takovém seřízení táhel se mi však nepodařilo dosáhnout hodnoty brzd dle výrobce (výrobce 35 mm, dle uživatelů 25 mm, já mám 17 mm nahoru). I tak mám omezeny dráhy serv pro létání kolem 80%. Pro přistání je však i tato hodnota brzd dostačující. 
VOP Osazení serva VOP byl pořádný ořech. Pro montáž serva je v zadní části trupu klasický boční otvor. Před usazením směrovky jsem si sice mohl pomoci otevřeným zadkem trupu, ale chtěl jsem servo VOP osadit tak, aby bylo v budoucnu demontovatelné. Použil jsem totožný rámeček jako u křidýlek. Protože se téměř, díky velikosti otvoru v trupu, nelze dostat ke šroubům pro uchycení patek serva (k zadní patce vůbec), dolepil jsem na rámeček špalíky na výšku serva, abych servo následně připevnil laminátovým páskem s vruty. Pojištění matkami je už zbytečné, ale ležely na stole :-) a tak jsem je tam nakonec nějak našrouboval.
Rámeček jsem po naprosto pečlivém usazení (kontrola polohy s ohledem na táhlo VOP a s ohledem na případnou montáž) zalepil epoxy opět na zdrsněný a odmaštěný trup a přebytky epoxy z vnitřní strany rámečku odstranil. Servo je v něm napasováno na milimetr. Servo lze jako ježka v kleci (přítomnost montážních patek) celkem bez problémů vytáhnout. Tuto část stavby s ohledem na požadovanou preciznost a funkčnost považuji za největší drbačku. 
Po montáži serva jsem usadil VOP, vyfrézoval v trupu pod VOP otvor pro táhlo, nainstaloval táhlo a zaměřil polohu páky na kormidlu VOP. S ohledem na malou výchylku VOP jsem umístění páky na kormidle posunul záměrně dozadu a tím jsem zajistil využití plného rozsahu pohybu serva. Fakt nesnáším, když servo na plnou výchylku kormidla po otáčce pobzukává a takto je dlouhodobě provozováno.
Páku pro VOP jsem nepoužil ze stavebnice (mrňavá plastová na trny), ale udělal jsem ze sklolaminátu novou, která prochází skrz kormidlo VOP a tím mám po zalepení jistotu, že nemůže dojít k vytržení. 
SOP Směrovku jsem také nerealizoval podle předpokladů výrobce. Pro náhon směrovky jsem nepoužil přiložený bovden, ale 3 mm uhlíkovou trubku a 2 mm nerez špice z cyklokšeftu. U bovdenu mi připadalo, že ho musím na páku SOP dost zalomit, případně předtvarovat a to se mi moc nezamlouvalo, o několika ukotveních po trase v trupu nemluvě.
V místě prostupu táhla trupem k SOP jsem část nerez špice se závitem vytvaroval do Z ohybu tak, aby procházela prostupem v trupu, navazovala pěkně na páku SoP a také na uhlíkovou trubku v trupu směřovanou na páku serva. Na stranu u serva jsem v potřebné délce zalepil závitovou tyč opět s plastovou vidličkou. Po zkušenostech kamaráda s podélným praskáním trubek o této síle jsem konce trubek omotal nití a zalil vteřiňákem !!!
Pro montáž serva směrovky HS 85 MG jsem nepoužil montážní překližkovou přepážku, jak to bývá obvyklé, ale nalepil jsem vyrobenou patku z hliníkového L profilu. 
Pro perfektní vedení náhonu VOP jsem v půlce dráhy táhla zalepil do trupu přepážku. Nesmí se v ní zapomenout na otvor pro servokabel serva VOP. Napřed jsem z tenké překližky vyrobil přepážku s průměrem trupu a dostatečně velkým otvorem kolem táhla SOP a otvorem pro servokabel. Po usazení a zelepení několika kapkami vteřiňáku jsem vyrobil další přepážku výrazně menšího vnějšího průměru a s excentricky umístěným otvorem pro táhlo tak, aby šla těsně protáhnout přes vidličku ze strany serva a měla v trupu dostatečně volný pohyb. Ze strany serva jsem přepážku nasunul na táhlo a nechal sjet na už zalepenou první přepážku. Táhlo jsem ve svislé poloze trupu usadil do finální polohy a přepážku vteřiňákem nalepil na tu původní (trefoval jsem se nějak kapkami z prostoru pod křídlem tak, abych nepřilepil omylem táhlo k přepážce). Takto je zajištěna naprostá přirozenost při pohybu táhla a zamezeno případném prohnutí v případě, kdy by tato situace měla nastat. Osazení ostatní elektroniky V případě použití motoru, dle mého doporučení, veškeré díry v přepážce přesně pasují. Kvůli závlačce na ose motoru se musí buď závlačka zaměnit za jinou nebo se musí zvětšit otvor v přepážce, což jsem udělal já.
Umístění přijímače a ostatní elektroniky dle foto je voleno tak, aby byl ke všemu přístup, byla zajištěna přehlednost a taky se snahou o "stranovou" vyváženost. Regulátor jsem umístil neobvykle dál od motoru, ale při plánovaných odběrech do 40A v tom nevidím problém. Konektory jsou použity osvědčené MP Jet 3,5mm gold a na + kabelech je napájen obvod s 20 ohmovým odporem pro zamezení jiskření při připojení aku. (obvod s odporem – dutinky na aku, kolík na reglu, dle foto). 
Upevnění aku je na ležato na sucháče tak, že vycestování aku z trupu je za letu bez šance. Kdo používá vrtulníkářské sucháče od Alignu zakoupené v RC Marketu ví, o čem mluvím. Takový sucháč odlepit je někdy nadlidský výkon. 
Způsob upevnění kabiny jsem opicnul z kompozitních brusů. Drží náramně a je to vcelku jednoduchá záležitostt. Pozornost se musí věnovat uchycení a poloze drátu tak, aby kabina ve výřezu trupu necestovala. 
S použitým vybavením a rozmístěním dle mého návrhu je model naprosto perfektně vyvážen a není třeba dalšího dovažování. Pro názornost ještě foto prostoru kolem motoru a foto prostoru pod křídlem. 
nastavené hodnoty:
dle výrobce
VOP +12 -10 mm
SOP +40 -40 mm
křidélka +17 -13 mm
brzdy - křidélka 35 mm nahoru s potlačením výškovky o cca 2 mm. moje výchylky
VOP +10 -8 mm
SOP +- 35 mm
křidélka +14 -8 mm (možno přidat dle potřeby)
brzdy mně vychází 17 mm nahoru
T 60-70 mm od náběžky.
Zálet jsem prováděl na 65 mm a nakonec jsem skončil u hodnoty 70 mm a éro lítá bez chyby. Za poslední drobnost patřící ke stavbě Rytmuse se dá považovat výroba futrálů na křídla a trup. Materiál na obaly jsem zvolil Gutafol koupený v jakémkoli hobbymarketu (Baumax, Hornbach atd.) za cenu cca 50Kč/m2. Na lepení spojů je použito pevnostní pásky M3, která se prodává na různé domácí opravy. Páska drží fakt festovně. S výrobou futrálů se moc nemažu. Nahrubo obkreslím křídlo s dostatečným přesahem, aby mi po slepení odtokovky a zasunutí křídla kus obalu nechyběl. Na jeden futrál křídla z horní strany nalepím i obal na VOP. Trup je taky opatřen obalem s lehce vystlanou špičkou. Je docela pohodlné vzít s sebou obě křídla, trup a mít to komplet pohromadě. Převoz v krabici jsem předem zamítnul, protože se mi s jednotlivými polovinami křídla a trupem manipuluje v autě daleko líp a je víc možností, kam části letadla v případě potřeby zastrčit. Poloviny křídel a trup nosím v igelitce :-) 
Na závěr bych si dovolil z mého (laického) pohledu zhodnotit letový projev.
Tohle éro je jako univerzál naprosto bez kompromisů. Rozsah rychlostí je naprosto neskutečný. Zatím se mi ho nepodařilo dostat do vývrtky (resp. pád po křídle). Při pádovce se tak nějak zhoupne, ale to je už na rychlosti, která se i oku zdá jako nepřirozeně pomalá, tzn. tato situace běžně nenastává.
Díky směrovce dělá Rytmus jakési koprdelce, kdy se na střední rychlosti při vychýlení všech kormidel na max. hodnoty zastaví a provede několik pseudopřemetů jakoby ve vakuu (takový větroňářský lomcovák).
Model mám seřízen tak, že kam ho namířím, tam letí. Nahoru, dolů, bokem proti větru, je to jedno, prostě drží směr.
Vyšší rychlosti jsou doprovázeny jemným svištěním a přistání je naprostá lahoda. Brzdy se dají vyklopit i v zatáčce bez strachu pádu po křídle. Model splnil veškerá má očekávání a díky tomu s ním lítám velmi často.
Mé hodnocení vychází částečně taky z porovnání s celokompozitovým hotlinerem téměř totožných parametrů (krom motorizace, kolem 2,5 kW) a právě po změření sil, co se týká letového projevu, si Rytmus Energy nestojí vůbec špatně. Pokud budete uvažovat o pořízení modelu podobného typu věřte, že s tímto brusem rozhodně chybu neuděláte. 
Všem s přáním toho nejradostnějšího létání Olda člen klubu MK Alka Žatčany
|
