Jeden večer jsem plachetnici seskládal a hned druhý den odpoledne jsme se společně se žženou vydali ji otestovat na oblíbenou lokalitu - Splaviska. Trochu jsem měl obavy z toho, žže téměř nefoukalo a také z několika lidí, kteří se tam koupali. Ale koupající s námi měli soucit (a nebo strach ?) a během testů nelezli do vody. Tak jsem na místě dotáhl lanka, zapnul vysílajdu a přijímač, otestoval, žže se všše vrtí a ššup s ní do vody. A čekal jsem, co se bude dít. Vítr téměř nefoukal (0-1,5 m/s), ale i tak se plachetnice po povolení plachet (na zadní vítr) celkem svižžně rozjela.
A tak jsem zatočil a přitáhl plachty a pak zase a tak nějak pořád dokola a ono to kupodivu jelo a vcelku pěkně. Občas vítr úplně vyhnil, ale jinak stačil jen takový vánek, co sotva pohne listy na stromu, a užž se jelo. Zkusil jsem křižžovat proti větru (dle pěkného návodu ve stavebnici, kde se počítá i s úplnými začátečníky a je tam návod jak loď řídit, včetně plachtařské terminologie - klobouk dolů před číňany), cožž mně ššlo hůře, ale co by člověk nechtěl napoprvé, žže ? Kdyžž jsem horko-těžžko po nějaké době doplachtil k sobě, tak jsem předal vysílačku žženě se slovy „"tady mášš, cos chtěla"“ a poučil ji o ovládání lodě (levý knipl kormidlo, pravý k sobě plachty přitažženy, od sebe povoleny) a čekal, co se bude dít. No nedělo se nic moc (respektive loď jela podle kniplů, které byly v neutrálu) a tak jsem musel pomáhat řídit. ŽŽena se sice navenek tvářila, žže je to přesně to, co chtěla, ale mám pocit, žže ještě s lítostí vzpomínala na jednoduché řízení motorové lodě, o kterém prohlaššovala, žže nikdy nezvládne. Ale snažžila se a myslím, žže v příšští pětiletce se to snad poddá.
Po vytažžení z vody a kontrole těsnosti, jsem z trupu vyčerpal asi půl litru vody. Voda byla rozlitá po celé délce trupu, ale nijak to nebylo poznat na řízení, ani elektronice nevadila (ta je těsně pod palubou), ale stejně ji budu muset trochu utěsnit. Při většších náklonech doššlo k zaplavení nástavby nad vstupem do trupu a ta nástavba má fuky, kudy to „táhne“.
Dalšší den jsem vyrazil s Milanem Sedláčkem znovu na Splaviska, tentokrát na test v silnějšším větru. Foukalo asi tak 4-7 m/s. Milan vytáhl svou footynu, „hodil“ ji do vody a užž se jelo. Já vyndal Discovery, také ji „hodil“ do vody a ..... užž se nejelo. Silný vítr jí evidentně nesvědčil. Se zadním větrem ješště jela, ale při obrátce nebo bočním větru si lehala téměř na hladinu, ššpatně chytala vítr do plachet, nedržžela stopu a o návratu pomocí křižžování jsem si mohl nechat tak leda zdát. Po boji jsem ji nakonec dostal z vody. Milan na ni hodil oko znalce (nachytřil se prý na internetu a na setkání u vody s Boříkem a spol.) a hned na mě začal chrlit, co je na ní nejspíšš ššpatně. Bylo toho tolik, žže jsem si zapamatoval jen nejdůležžitějšší věci, které jsem se snažžil zrealizovat:
1. Bylo nutné přidat cca 500g do kýlu (původní vážžil 440g) a spíšše tu váhu dát dozadu (lehce se zanořoval čumák). Provizorní dovážžení jsem vyřeššil jednodušše - zatížžil jsem kýl sadou matic o potřebné váze. Definitivní podobu pak zrealizuji pomocí olova do „elegantního“ tvaru.
2. Víc vypnout základny obou plachet (u ráhen), protožže byly velice uvolněné. U kosatky to ššlo v rámci původního rozsahu ráhna, u hlavní plachty jsem musel prodloužžit vratipeň (= ráhno hlavní plachty, jak jsem se nachytřil).
3. Bylo potřeba seřídit plachty - při max. dotažžení má mít hlavní plachta „vůli“ 0-3° a kosatka cca 5-10° (prosím nekamenovat, tohle jsem se dočetl na internetu) a od výrobce měly obě plachty stejnou výchylku (hlavní plachta dokonce o fous většší)
4. A hlavně všše utěsnit. Nejvíce teklo kolem krytu nástavby a pak plastovým výliskem kolem stěžžně.
O pár dní později jsem při větru 3-4 m/s se synem zajel otestovat nové úpravy. Měl jsem trochu obavy, co to udělá, ale výsledek mě mile překvapil. Loď jela v tomhle větru bez problémů, při největšším náklonu nepřesáhl náklon úhel 45°, držžela stopu, nezanořovala se čumákem a dokonce i křižžovala proti větru (tedy v rámci mého „umění“ křižžovat). Věřím, žže zkuššení borci od plachetnic by na její jízdě ješště naššli spoustu nedostatků, ale mně, amatérovi, navíc se ššpatnou zkuššeností s předchozí jízdou, se to zdálo dokonalé. K úplné spokojenosti mně ješště chybí ji otestovat ve větru 6 m/s a většším, na který si budu muset nejspíš ješště chvíli počkat.
Fotografie z tohoto testu nemám, protožže při šštelování prvního snímku jsem na kraji rybníka uklouzl, zajel do vody skoro po pás a částečně namočil fotoaparát. Po zbytek testování probíhalo místo focení jen suššení.
Na základě svých doposud malých, leč přeci jen nějakých zkuššeností mohu říci, žže za ty peníze to není ššpatná volba. Asi to není nejlepšší varianta pro nemodeláře, který si chce koupit hotový model, nic nenastavovat a jezdit. Jde to, ne žže ne, ale jen tak do max. větru 1,5 m/s a pak užž ne. A to asi nikomu stačit nebude. Ale s nevelkými úpravami se dá plachetnice dostat do stavu, kdy se s ní dá bez problémů rekreačně jezdit i ve většším větru.
Mně osobně také velice vyhovuje tím, žže se vleze kompletně sestavená na výššku do auta (mezi přední a zadní sedadlo) a není potřeba ji odstrojovat a u vody pak pracně skládat.
Plachtění zdar !
Odkaz na galerii
Dne 18.9.2011 proběhl test v silnějšším větru
Zpočátku foukalo jen asi 6-7 m/s a to bylo v ješště v normě. Plachetnice jela po větru, křižžovala a vůbec se držžela dobře. Po nějaké chvíli ale vítr začal zesilovat a začalo foukat kolem 9 m/s a navíc se objevovaly nárazy ažž 15 m/s a to užž bylo moc. Loď by to nejspíšše zvládla, ale musela by mít minimálně o třetinu (ne-li o víc) zredukovanou plochu plachet. S dodávanými plachtami to nejde. Nicméně je potěššující, žže do větru cca 6-7 m/s to zvládala a to je podle mě pro větššinu rekreačních plachtařů naprosto dostačující. Musím konstatovat, žže jsem s ní spokojen. Užž jenom dodělat pár kosmetických drobností (konečná podoba olověné zátěžže na kýlu, dotěsnění oddělávací nástavby atd.) a plachetka bude hotová.
24.9.2011 - doděláno nové, definitivní závažží na kýlu
Odstranil jsem matice a přemýššlel, do jakého tvaru to olovo odleju. Nejsnazšší by bylo nějak "obalit" tu původní zátěžž pod kýlem, ale já jsem potřeboval nejen přidat váhu, ale také ji posunout co nejvíce dozadu (zhruba tak, jak byly ty matice). Nakonec jsem při prohlížžení ššuplíků narazil na hliníkové pouzdro od doutníku, schované pro strýčka příhodu. Pouzdro jsem vylil olovem a narazil na ostrou ššpici původního kýlu. Nahoře jsem přidal ocelový drát cca 2 mm jako výztuhu a celé to zalepil epoxidem. Na dvou místech ješště pro zpevnění olaminoval pruhem skelné.
Pak jsem to lehce ojel ššmirglem a stříknul to barvou - výsledek je tady.
Vyzkouššeno prozatím jen ve vaně, ale protožže se to polohou moc nelišší od matic (teď je konec jen asi o 3 cm dále nežž byly matice), tak si myslím, žže se to bude chovat stejně i při plavbě. Jak bude trochu vítr, tak to otestuji.
25.9.2011 - test nového závažží na kýlu
Test proběhl za větru 3-4 m/s a bez jakýchkoliv problémů. Vypadá to, žže jsem s úpravami víceméně skončil. Teď užž se jen budou pilovat detaily.
28.9.2011 - videa
Seššli jsme se s kolegy u vody na Splaviskách a protožže měl najednou Discovery kdo řídit, tak jsem natočil videjka. Omlouvám se za kvalitu, bylo to jen mobilem.
vítr cca 0-1 m/s : video 1
vítr cca 3-4 m/s : video 2
