O počátcích mého kompozitového létání
Po loňských uspokojivých zážitcích
z létání se samokřídly na svahu jsem se rozhodl pořídit do
pořádné svahové letadlo, se kterým bych mohl polétat i v
silnějším větru. Po konzultacích a krátkém vybírání padla
volba na model Lynx od firmy DS Model, elektrifikovaná verze s
přistávacími s klapkami.
Zhruba za měsíc a půl od objednání
se mi p. Diblík ozval, že je model hotov a že už čeká jen na
transportní bednu od truhláře. Nelenil jsem a vyrazil na sobotní
okružní jízdu Brno - Ústí nad Orlicí – Olomouc – Brno, ze
které jsem se vrátil s bílomodrým krasavcem od Diblíka, spoustou
elektrokrámů od Aleše Bidovského a bez peněz.
Podle návodu vypadá dokončení
modelu velmi jednoduše – vyříznout a dočistit kryt kabiny a
serv, vlepit serva do křídel, vlepit serva pro výškovku a
směrovku (táhla výškovky a směrovky jsou zapojena z výroby),
vlepit motorovou přepážku, osadit motor, přijímač, akumulátor
a hajdy na svah.
Ovšem zelená je teorie, košatý
strom života, obzvláště v případě nezkušených stavěčů
kompozitových strojů.
Začal jsem servy v křídlech. Křídla
jsou půlená, nasazovaná z boku na centroplán a ocelovou planžetu.
Toto řešení má výhodu v tom, že při razantnějším přistání
se křídla uvolní, povysunou a zůstanou vcelku. Nevýhodou pak je
planžeta procházející centroplánem, která omezuje dostupný
volný prostor.
Práci na modelu jsem zahájíl
osazením serv křídel a propojením kabeláže křídel s trupem.
Pro propojení serv v křídlech s přijímačem jsem se rozhodl
použít konektrory Multiplex tak, aby se při zasunutí křídla
automaticky propojily konektory v křídle a cenroplánu. A protože
lepení serv natvrdo se mi moc nelíbí, udělal jsem pro serva
rámečky z překližky, ty vlepil do křídla a serva zašrouboval
do rámečků. Už při pokusném osazení křídel k centroplánu se
ukázalo, že uvnitř v trupu moc velký přebytek prostoru nebude a
že další osazování bude veselé.
Další fází stavby bylo osazení
serv směrovky a výškovky. Tyto práce se provádějí otvorem v
horní části trupu za centroplánem. K úspěšnému provedení
prací v úzkém trupu mi hodně napomohlo studium příručky
Gynekologem snadno a rychle aneb naučte se za tři večery pracovat
poslepu v úzkých štěrbinách.
K výškovce vede hliníková trubka,
do které se vlepí závitová tyč a na servo se připojí
standardní vidličkou, ale od směrovky je natažen bowden s drátem,
na který se má dle návodu napájet závitová koncovka a na ni
také našroubovat vidlička. Z pájení v trupu jsem měl strach,
ani jsem nevěděl, jak v dostatečné míře zkrátit použitý
bowden, proto jsem na drát nasadil variabilní koncovkou na imbus a
závit.
Vlepení motorové přepážky a
namontování motoru byla hračka, ale sranda skončila ve chvíli,
kdy jsem se snažil připojit přijímač. Protáhnout sedm kabelů
od serv a osmý pro napájení přijímačovkama do prostoru kabinky
a zapojit přijímač ještě šlo, ale nacpat přijímač a vzniklý
chuchvalec kabelů do centroplánu za planžetu už nebylo tak
jednoduché. Nakonec se to povedlo, zadařilo se i narvat do prostoru
kabinky 4S A123, regulátor (ještě že je tak placatý)
a......sakra, kam dám přijímačovky?
I když jsou to jen AAA naplocho
spájené, už se je do trupu narvat nepovedlo. Stejně se ukázalo,
že je model moc těžký na čumák. Takže přijímač ven, serva
výškovy a směrovky ven (kdybych v tu chvíli věděl, kolikrát
mne tato operace ještě čeká :-( ), přijímačovky uložit na
suchý zip do ocasního prostoru a vše znova zapojit. Zadařilo se,
i těžiště se ocitlo v poloze blízké hodnotě z návodu.
Zálet proběhl jednoho hezkého dne na
Brněnsku. Polétal jsem s Heliosem, složil Lynxe, zasunul čerstvou
Pampersku a Luboš mi ho hodil. První chvíle byly značně nejisté,
ale šlo to. Bohužel se ukázalo, že při letu s motorem se
objevuje chaotické cukání serv, což bylo vzhledem k použitému
SPCM nečekané překvapení. Bez motoru letěl Lynx bez jediného
škubnutí, ale pořád mi vyplavával, musel jsem hodně potlačovat.
Vzledem k cukání jsem první let ukončil velmi rychle a Luboš se
dost prošel – neměl jsem odvahu vyzkoušet nízko nad zemí
butterfly a Lynx se ukázal jako velmi klouzavý stroj :-).
Začalo bádání nad příčinama
cukání pod motorem. První pokus bylo jen zpacifikovat kabeláž,
postahovat do sprirálových hadů a lépe uložit (demontáž a
montáž serv samozřejmostí). Následoval další pokus o zálet,
tentokrát na Slatině. Cukání přetrvávalo, a přišel první
pád. Zatáčka na přistání byla příliš pomalá a moc nakloněná
a Lynx mou nezkušenost potrestal pádem po křídle, který odneslo
jen jedno servo na klapce. Odcházel jsem domů s hodně smíšenými
pocity – cukání bylo pořád, jistota v řízení žádná, první
rána – hm, nic moc.
Doma jsem si vzpomenul na vyprávění
p. Diblíka, jak zničil dva Lynxe díky použitému regulátoru se
spínaným BECem, který mu totálně zarušil přijímač a vše
vyřešilo až přesunutí přijímače do ocasu. Tak směle do toho,
opět rozhodit trup, serva ven a – himlhergot, prijímač se do
ocasu nacpat nedá, neproleze pod destičkou na ocasní serva!
Protože tudy cesta nevedla, zakoupil jsem pár feritů a nasadil je
na kabely před přijímač. Tím se objem kabelů zvětšil tak, že
jsem je skoro do trupu nedostal.
A opět další let, tentokrát
na Brněnsku a sám. Odhazuju, díky tahu motoru vcelku v pohodě
dostávám do vzduchu a snažím se letět. Opět problémy s
nevyvážeností, stále musím potlačovat a za chvíli se znova
projevilo cukání. Sice ne tolik, jako při prvních letech, ale
bylo tam. Pak jsem se rozhodl vyzkoušet butterfly, které jsem po
první testu na Slatině hodně překonfiguroval. Cvakl jsem
přepínačem a vzápětí se nestačil divit – Lynx vystřelil
čumákem nahoru, zastavil se, spadl čumákem dolů, udělal vývrtku
a s hnusnou ranou zmizel v poli slunečnic. A já stál s vysílačkou
na krku, oči vykulené tak, že se mi opíraly o skla brýlí a
nebyl jsem schopný se pohnout.
S roztřesenýma kolenama jsem se
odplížil do pole obhlédnout zbytky. Křídla byla vyskočená z
uložení, ale celá, uf, trup jen pomačkaný, ale žádná trhlina
skrz. Kužel rozpadlý, uškublá destička nesoucí ocasní serva.
Dovezl jsem Lynxe domů, odložil ho na skříň a měl neodbytný
pocit, že jsem se přecenil a na tohle letadlo nemám. Tři lety, z
toho dva pády – to bylo na mne trochu silné kafe. Chudák Lynx
ležel na skříni snad dva měsíce, než jsem posbíral odvahu ho
opravit. S opravou jsem se moc nemazal, povrchové úpravy skončily
tmelením nahrubo, kdo by se s tím lakoval, když ho stejně
rozbiju, že... V mezičase se ukázal ještě další důsledek rány
na čumák – akupack se opřel o motor tak vehementně, že to
odnesl jeden článek – praskl na něm pojistný kroužek a článek
ztratil kapacitu.
Kromě opravy trupu se díky urvané
destičce ocasních serv povedlo dostat přijímač do ocasu a
přijímačovky do centroplánu. Hurá, snad to odstraní cukání.
Ovšem nově usazená deska serv znamená, že variabilní koncovka
na servu směrovky se už do trupu nevejde a je potřeba připájet
na drát od směrovky závitovou koncovku a našroubovat vidličku –
chvilka gynekologické chirurgie a dílo se zdařilo :-). 
Nová konfigurace butterfly –
posledně ho bylo moc, začneme malýma výchylkama klapek, křidélka
jen trochu nahoru a výškovku co? Návod říká potlačit, ale ona
je přitažená? Proč, proč? Najednou je mi jasné to prudké
vzepnutí před zarytím čumákem do oranice. No debil v divadle
jako když vyšije.
Další let, s Lubošem. A opět cuká,
já se na to...
Doma opět rozborka serv ocasu a na přijímač
nasazuju elektrolytický kondenzátor 3k mikrofarad, o kterém
doufám, že stabilizuje napětí na příjímači a odstraní
cukání.
Další pokusný let – cukání není
odstraněno, ale potlačeno natolik, že už se dá zkoušet
vyvážení, dive test a konečně správné nastavení butterfly. Při
jednom z přistání zapínám butterfly, Lynx brzdí a lehce zdvihá
čumák, potlačuju, čumák jde dolů. Potlačuju, čumák jde víc
dolů, potlačuju ještě víc, čumák jde víc dolů a ve snaze to
srovnat nakonec prudce potlačím a Lynx se na malé rychlosti
zapíchne do drnu. Pak přemýšlím, proč na klesání modelu
reaguju potlačením – patří mi vůbec vysílačka do ruky?
Tentokrát jsem vyvázl pouze s oprýskaným tmelem a navaleným
kuželem.
Kupuju nový kužel a nový přijímač,
stejný jako je v Heliosovi. Opět rozborka ocasních serv, nový
přijímač raději i s kondíkem do ocasu a doufat.
Další let - 8. září, skoro pět
měsíců po tom, co jsem model dovezl domů a konečně se zdá být
smůla proražena. Lynx je seřízen tak, že nevyplavává ani ve
vodorovném letu, ani v dive testu, po záškubech ani památky,
butterfly seřízeno. Sice se mi po patnácti minutách ve vzduchu
klepou kolena, ale jsem spokojen, poprvé jsem si s ním zalétal a
ne jen válčil.
Co říci závěrem? Letošní sezonu
jsem zahajoval s pocitem, že umím jakž takž řídit model letadla
a havaruju velmi málo. Sezónu končím s troskami dvou akrobatů,
které mi jemně naznačují, že to s tím pilotním uměním nebude
tak slavné, jak jsem si na začátku roku myslel a s Lynxem, který se
v průběhu sezony stal mojí noční můrou a bál jsem se dalšího
letu s ním. Noční můra mě už nestraší, ale než si troufnu s
Lynxem na svah, bude to ještě chvíli trvat :-)
A technická data:
Rozpětí 2040 mm, délka 1140mm,
hmotnost 1720 g.
Motor Typhoon 300-33, regulátor
Scorpion 55A/4S, sklopka Aeronaut 11/6 , pohonné aku 4S A123,
přijímačovky Sanyo Eneloop 800 mAh, odběr na zemi cca 48A.
Serva v křídlech HS 125 MG, výškovka
HS-85MG, směrovka HS81.
Přijímač Graupner smc16SCAN, původně
JR RS77S.
|
