Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Budete moct upravit vzhled tohoto webu, nastavit zobrazení komentářů, posílat komentáře, posílat zprávy ostatním uživatelům a řadu dalších.
Už nějakou dobu jsem pokukoval po nějaké plachetnici s tím, že by to byla pěkná relaxace po nervy drásajících jízdách při Tug Towingu a vůbec jako zpestření u vody.Líbily se mně footiny, protože je má už několik kamarádů v mém okolí, ale také mě zaujaly větší plachetnice typu MicroMagic a uvažoval jsem i o metrovkách z HobbyKingu.
Nějakou tu plachetku jsem se chystal si vybrat a přes zimu ji i případně postavit, nicméně člověk míní a žena mění. Ozvala se, že se na našich lodních akcích nudí a že by chtěla taky s něčím jezdit. A že motorové lodě jsou na ni moc rychlé a plachetnice bude určitě to pravé. Jakožto léty vycvičený manžel jsem neodporoval a hned se poslušně zeptal, co by si jako tak představovala za plachetnici. Nakonec jsme se shodli na střední velikosti (ani footyna, ani metrovka) a protože žena prohlásila, že chce jezdit ještě letos, byl jsem nucen koupit něco hotového. Po probrání nabídek na trhu jsem se rozhodl pro plachetnici Discovery od firmy Joysway, která je dostupná za slušnou cenu na našem trhu.
délka : 610 mm šířka: 175 mm výška stěžně: 860 mm hmotnost RTR: 1350 g plocha plachet: 17,2 dm2
Další výhodou je kompletní dodávka v podobě RTR včetně 2,4 GHz vysílačky, výběru ze tří barev a módů 1 nebo 2. Tudíž jsem neváhal a plachetnici v modré barvě (na základě požadavku z vyšších míst) objednal u svého oblíbeného modelářského obchodu RC Market (Helimánia na Vinohradech). V modré barvě ji neměli skladem a tak jsem si pro ni přišel až za týden, kdy došla z velkoskladu. Plachetnice se dodává rozložená na nejnutnější minimum dílů tak, aby se vešla do přepravní krabice o rozměrech 88 x 20 x 14 cm. Po otevření na vás vykoukne kompletně vystrojený laminátový trup (tím mě překvapili, čekal jsem plastový) s pěknou modrou „fasádou“. Přechody barev jsou trochu odfláklé, ale z metru už vidět nejsou a na vodě už vůbec ne. Uvnitř trupu je již zalepena kostra z překližky, držící dvě standardní 6ti kilová čínská serva KingMax 4806A (na plachty a kormidlo), lože (spíše jen vyříznutá díra) pro čtyři tužkové baterky v držáku, vypínač napájení
a 4 kanálový přijímač.
Také lanka k plachtám jsou již od serva natažena a vyvedena ven. Od druhého serva vedou dvě táhla přes gumovou krytku ven ke kormidlu na zádi.
Dále je v krabici vysílačka, krásný pochromovaný kýl, plachty - kosatka a vratiplachta s hliníkovými ráhny, hliníkový stožár s lanky, pytlík s drobnostmi, elegantní stojan a návod v angličtině a češtině.
Vysypal jsem vše ven a přemýšlel, jak se v těch svazcích lanek vyznám. Ale soudruzi z Číny mě mile překvapili, když každý svazek lan byl popsán písmenem abecedy, které bylo na něm samolepkou nalepeno a úvazníky na trupu lodi měly ty stejné nálepky, takže bylo okamžitě vidět, kam co patří. Navíc v návodu je to ještě popsáno. Celá stavba v podstatě spočívá jen v přidělání a zajištění kormidla, nasazení stožáru a plachet a napnutí upínacích lan. To je vše. Za jeden podvečer je vše hotovo. Jediné, co je potřeba zakoupit, tak jsou čtyři tužkovky do vysílačky a další čtyři do lodě.Po sestavení jsem odzkoušel elektroniku a vše fungovalo napoprvé a bez jakýchkoliv problémů. Vysílačka je obyčejný čtyřkanál, který má pouze reverzy a trimy (kupodivu elektronické), ale na řízení plachetnice je plně dostačující. Pracuje v systému FHSS jako Futaba, takže by nejspíš i s nějakým jiným futabáckým přijímačem fungovala, kdyby ji chtěl člověk využít i jinde.
Jeden večer jsem plachetnici seskládal a hned druhý den odpoledne jsme se společně se ženou vydali ji otestovat na oblíbenou lokalitu - Splaviska. Trochu jsem měl obavy z toho, že téměř nefoukalo a také z několika lidí, kteří se tam koupali. Ale koupající s námi měli soucit (a nebo strach ?) a během testů nelezli do vody.Tak jsem na místě dotáhl lanka, zapnul vysílajdu a přijímač, otestoval, že se vše vrtí a šup s ní do vody. A čekal jsem, co se bude dít. Vítr téměř nefoukal (0-1,5 m/s), ale i tak se plachetnice po povolení plachet (na zadní vítr) celkem svižně rozjela.
A tak jsem zatočil a přitáhl plachty a pak zase a tak nějak pořád dokola a ono to kupodivu jelo a vcelku pěkně. Občas vítr úplně vyhnil, ale jinak stačil jen takový vánek, co sotva pohne listy na stromu, a už se jelo. Zkusil jsem křižovat proti větru (dle pěkného návodu ve stavebnici, kde se počítá i s úplnými začátečníky a je tam návod jak loď řídit, včetně plachtařské terminologie - klobouk dolů před číňany), což mně šlo hůře, ale co by člověk nechtěl napoprvé, že ? Když jsem horko-těžko po nějaké době doplachtil k sobě, tak jsem předal vysílačku ženě se slovy „"tady máš, cos chtěla"“ a poučil ji o ovládání lodě (levý knipl kormidlo, pravý k sobě plachty přitaženy, od sebe povoleny) a čekal, co se bude dít. No nedělo se nic moc (respektive loď jela podle kniplů, které byly v neutrálu) a tak jsem musel pomáhat řídit. Žena se sice navenek tvářila, že je to přesně to, co chtěla, ale mám pocit, že jetě s lítostí vzpomínala na jednoduché řízení motorové lodě, o kterém prohlašovala, že nikdy nezvládne. Ale snažila se a myslím, že v příští pětiletce se to snad poddá. Po vytažení z vody a kontrole těsnosti, jsem z trupu vyčerpal asi půl litru vody. Voda byla rozlitá po celé délce trupu, ale nijak to nebylo poznat na řízení, ani elektronice nevadila (ta je těsně pod palubou), ale stejně ji budu muset trochu utěsnit. Při větších náklonech došlo k zaplavení nástavby nad vstupem do trupu a ta nástavba má fuky, kudy to „táhne“. Další den jsem vyrazil s Milanem Sedláčkem znovu na Splaviska, tentokrát na test v silnějším větru. Foukalo asi tak 4-7 m/s. Milan vytáhl svou footynu, „hodil“ ji do vody a už se jelo. Já vyndal Discovery, také ji „hodil“ do vody a ..... už se nejelo. Silný vítr jí evidentně nesvědčil. Se zadním větrem ještě jela, ale při obrátce nebo bočním větru si lehala téměř na hladinu, špatně chytala vítr do plachet, nedržela stopu a o návratu pomocí křižování jsem si mohl nechat tak leda zdát. Po boji jsem ji nakonec dostal z vody. Milan na ni hodil oko znalce (nachytřil se prý na internetu a na setkání u vody s Boříkem a spol.) a hned na mě začal chrlit, co je na ní nejspíš špatně. Bylo toho tolik, že jsem si zapamatoval jen nejdůležitější věci, které jsem se snažil zrealizovat:
1. Bylo nutné přidat cca 500g do kýlu (původní vážil 440g) a spíše tu váhu dát dozadu (lehce se zanořoval čumák). Provizorní dovážení jsem vyřešil jednoduše - zatížil jsem kýl sadou matic o potřebné váze. Definitivní podobu pak zrealizuji pomocí olova do „elegantního“ tvaru.
2. Víc vypnout základny obou plachet (u ráhen), protože byly velice uvolněné. U kosatky to šlo v rámci původního rozsahu ráhna, u hlavní plachty jsem musel prodloužit vratipeň (= ráhno hlavní plachty, jak jsem se nachytřil).
3. Bylo potřeba seřídit plachty - při max. dotažení má mít hlavní plachta „vůli“ 0-3° a kosatka cca 5-10° (prosím nekamenovat, tohle jsem se dočetl na internetu) a od výrobce měly obě plachty stejnou výchylku (hlavní plachta dokonce o fous větší) 4. A hlavně vše utěsnit. Nejvíce teklo kolem krytu nástavby a pak plastovým výliskem kolem stěžně.
O pár dní později jsem při větru 3-4 m/s se synem zajel otestovat nové úpravy. Měl jsem trochu obavy, co to udělá, ale výsledek mě mile překvapil. Loď jela v tomhle větru bez problémů, při největším náklonu nepřesáhl náklon úhel 45°, držela stopu, nezanořovala se čumákem a dokonce i křižovala proti větru (tedy v rámci mého „umění“ křižovat). Věřím, že zkušení borci od plachetnic by na její jízdě ještě našli spoustu nedostatků, ale mně, amatérovi, navíc se špatnou zkušeností s předchozí jízdou, se to zdálo dokonalé. K úplné spokojenosti mně ještě chybí ji otestovat ve větru 6 m/s a větším, na který si budu muset nejspí ještě chvíli počkat. Fotografie z tohoto testu nemám, protože při štelování prvního snímku jsem na kraji rybníka uklouzl, zajel do vody skoro po pás a částečně namočil fotoaparát. Po zbytek testování probíhalo místo focení jen sušení. Na základě svých doposud malých, leč přeci jen nějakých zkušeností mohu říci, že za ty peníze to není špatná volba. Asi to není nejlepší varianta pro nemodeláře, který si chce koupit hotový model, nic nenastavovat a jezdit. Jde to, ne že ne, ale jen tak do max. větru 1,5 m/s a pak už ne. A to asi nikomu stačit nebude. Ale s nevelkými úpravami se dá plachetnice dostat do stavu, kdy se s ní dá bez problémů rekreačně jezdit i ve větším větru. Mně osobně také velice vyhovuje tím, že se vleze kompletně sestavená na výšku do auta (mezi přední a zadní sedadlo) a není potřeba ji odstrojovat a u vody pak pracně skládat.
Zpočátku foukalo jen asi 6-7 m/s a to bylo v ještě v normě. Plachetnice jela po větru, křižovala a vůbec se držela dobře. Po nějaké chvíli ale vítr začal zesilovat a začalo foukat kolem 9 m/s a navíc se objevovaly nárazy až 15 m/s a to už bylo moc. Loď by to nejspíše zvládla, ale musela by mít minimálně o třetinu (ne-li o víc) zredukovanou plochu plachet. S dodávanými plachtami to nejde. Nicméně je potěšující, že do větru cca 6-7 m/s to zvládala a to je podle mě pro většinu rekreačních plachtařů naprosto dostačující. Musím konstatovat, že jsem s ní spokojen. Už jenom dodělat pár kosmetických drobností (konečná podoba olověné zátěže na kýlu, dotěsnění oddělávací nástavby atd.) a plachetka bude hotová.
24.9.2011 - doděláno nové, definitivní závaží na kýlu
Odstranil jsem matice a přemýšlel, do jakého tvaru to olovo odleju. Nejsnazší by bylo nějak "obalit" tu původní zátěž pod kýlem, ale já jsem potřeboval nejen přidat váhu, ale také ji posunout co nejvíce dozadu (zhruba tak, jak byly ty matice). Nakonec jsem při prohlížení šuplíků narazil na hliníkové pouzdro od doutníku, schované pro strýčka příhodu. Pouzdro jsem vylil olovem a narazil na ostrou špici původního kýlu. Nahoře jsem přidal ocelový drát cca 2 mm jako výztuhu a celé to zalepil epoxidem. Na dvou místech ještě pro zpevnění olaminoval pruhem skelné.
Pak jsem to lehce ojel šmirglem a stříknul to barvou - výsledek je tady.
Vyzkoušeno prozatím jen ve vaně, ale protože se to polohou moc neliší od matic (teď je konec jen asi o 3 cm dále než byly matice), tak si myslím, že se to bude chovat stejně i při plavbě. Jak bude trochu vítr, tak to otestuji.
25.9.2011 - test nového závaží na kýlu
Test proběhl za větru 3-4 m/s a bez jakýchkoliv problémů. Vypadá to, že jsem s úpravami víceméně skončil. Teď už se jen budou pilovat detaily.
28.9.2011 - videa
Sešli jsme se s kolegy u vody na Splaviskách a protože měl najednou Discovery kdo řídit, tak jsem natočil videjka. Omlouvám se za kvalitu, bylo to jen mobilem.
Tož dobrej stroj , i mě se líbí ale hlavní je, že se líbí tvé ženě.Jízdní vlastnosti vychytáš a i v obýváku to bude vypadat dobře když bude v suchém doku hihi.
Ahoj, zajímalo by mě, jestli Discovery ještě máš, případně jaké další úpravy jsi provedl? Tuším, že jsi další úpravy provést musel, nebo ji máš jen ve vitríně?
Mám čerstvě tu samou, moje první RC lod vůbec. Chtěl jsem něco k vodě na relax na dovolenou a tato lod mi připadala optimální cena/zábava. K textu nemám výhrady, fotky jsou výborné, jen bych to mírně doplnil. Trup se zdá být opravdu kvalitní, plachetnice je pěkná, usazení elektroniky velmi dobré, čínská serva mají pomalejší chod, ale asi je to tak v pořádku. Stěžen a ráhna jsou z hliníkového profilu, plachty Dakron(?). Sestavenou jsem ji měl do hodiny, ani jsem se nestihl podívat do návodu, natož cokoliv fotit :o). Zpočátku jsem měl strach, kam až dosáhne setový RC vysílač, nicméně plachetnici lze řídit na dohled, tj. dokud rozeznám, kam jede, dál jsem to nezkoušel, pak už to není o řízení, když nevím, jak ji dostat zpět.
Protože při "prvním namočení" vál vítr o síle orkánu, přidal jsem na kýl závaží, prostě kus tyčové olověné pájky, co jsem našel, 17cm, nemám váhu, takže nevím, kolik to je. Přichycena skelnou páskou k kýlu. Překvapilo mě, že se lod s tímto závažím ani v takovém větru nepřevrátila, asi to bude akorát, jen to doladit vizuálně a pořádně připevnit. Orkánm hnané vlny už byly nad její možnosti, tak jsem další testování, po pár pokusech, nechal na další den.
Nelíbila se mi taková ta plastická samolepka, vzadu před osou kormidla, tak jsme ji sundal. Pod ní je jakýsi montážní(?) otvor, asi 2cm v průměru. Dal jsem sem dozadu do trupu kus závaží(cejchovaných 45gr.z vyvažování kola auta) a zalepil, ale je to ještě málo, plachetnice chce ještě dovážit dozadu. Otvor jsem zalepil kusem plastu z informační tabulky, lepidlo Styroplast - Pelikán, drží to výborně.
První závada, prasklo zapínací očko na lanku ovládání vratiplachty, řešení - převázáno napřímo. Druhá závada, praskl jeden plastový napínák na bočním lanku, vyroben nový z níhradního táhla serva, těch mám hromádku.
Další den sice drobně pršelo (mám dojem, že už prší celé léto?)a bylo zima jak v lednu, ne jako v červenci, šlo se jezdit. Vítr se zklidnil, odhadem kolem 4-5m/s. To už Discovery zvládala s přehledem a já se ji učil řídit. Při pořádné porci větru má snahu pořád zanořit příd, ale je znát mé dovážení, i když ještě bude chtít dozadu přidat. Jezdil jsem na rybníku dvě hodiny, pak už mi byla zima. Dnes jsem jezdil další dvě, odhadem vítr od nuly do 3m/s, už si dovoluju průjezdy kolem sebe metr od břehu a Discovery jede tam, kam chci já :o). Po návratu domů průšvih. Jako je kvalitní trup, plachty a elektronika, tak jsou naprosto nekvalitní některé plastové díly. Praskl plastový držák ráhna vratiplachty, při demontáži se mi to celé rozpadlo v ruce, prostě šunt. Tento plast se lepit nedá, tak vymýšlím náhradní řešení, s pomocí dílů z Merkuru, jak uchytit pohyblivě ráhno vratiplachty ke stěžni. Nevypadá to už tolik "maketově", ale fungovat to bude.
Problém zatékání, ona je totiž vzadu, po nasazení krytu elektroniky, díra cca 2mm, po délce cca 70mm, nevím, zda pomůže nějaké tesnění? Kryt, po zapnutí elektroniky, zaklapnu a přelepím všechny spáry obyčejnou izolepou, voda v lodi po 4 hodnách ježdění prostě nebyla. Co bych ještě změnil? Zá se být malá plocha kormidla, před obratem se musí ve větru Discovery trochu rozjet (předem na to myslet), jinak obrat nedotočí. Hodila by se nějaká vlaječka nebo stuha nad stěžeň, abych věděl, kam jde zrovna vítr v místě, kde se nachází plachetnice.
Zdarec, tak abych ti postupně odpověděl:
- plachetku stále mám (nakonec je ženy, ne :-) )
- nic dalšího, než co je v plánku jsem nedělal
- samolepku mě nenapadlo sundávat, takže jsi objevitel montážního otvoru
- ohledně zadního dovážení - ona je celkově lehká na kýl a proto jsem ji dovažoval (viz článek) a na zadek taky. Abych ji nedovažoval nahoře (v lodi), tak jsem právě protáhl ten kýl, takže je zároveň dovážená vzadu a tím, že je to dole, tak je to stabilnější
- s tím praskáním komponent máš asi smůlu, mně zatím neprasklo nic a to jsem s ní jezdil i v pěkným vichru, ale vzhledem k zemi původu mě to časem nejspíš taky čeká
- to jak se ti zanořuje příď - ještě ji máš lehkou na čumák
- kryt jsem zatěsnil vlepenou gumou do rantlu, byla tam fakt mezera a když jsou velké vlny, tak ještě i tu izolepu dám
- kormidlo mně připadne akorát, mně to zatáčí na obrtlíku
- vlaječku používám, ale chce to vylepšit - udělat ji otočnou podle větru (ne napevno) a líbilo se mně u Taťky (zde na fóru) obarvené (foforeskující barvou) prachové pírko - je perfektně vidět do dáli a otočí ho i vánek
Jinak ve vitríně nestojí (je v kuchyni na piedestalu), ale máš pravdu, že teď moc nejezdí - od otvírání vody na jaře byla na vodě jen jednou. Musím se polepšit :-)
Provedl jsem další dovážení na zád, tím "montážním" otvorem do trupu, vypadá to, že tohle už stačí, při silnějším záběru větru se mírně ponoří celý trup a plachetnice vyrazí dopředu, jen je potřeba větrný poryv kontrovat kormidlem (kontra a trochu povolit plachty pro srovnání směru). Závaží, které jsme měl dočasně přichycené skelnou páskou na kýlu, jsem na zkoušku sundal a už ho tam nevrátil, plachetnice je takto vizuálně "hezčí" a ani v silnějším větru se mi ji nepodařilo převrátit.
Na dovolené jsem za týden najezdil pěkných pár desítek hodin (stále na stejné první tužkové baterky !!) v různých větrných podmínkách, od silného větru po téměř bezvětří. Ještě dořešit těsnění krytu elktroniky a bude to téměř dokonalé.
