Že do modelařiny patří nejen letadla jsem si uvědomil rychle po získání prvního rádia a touze naplnit chutě ovládání modelu co nejrychleji s úspěchem, což se u letadla nedařilo tak rychle. A tak přišla řada na auto a loď, které nemají kam spadnout a úspěch je téměř zaručen. 
Moji lodní prvotinu zde představovat nebudu, pustím se do aktuálního modelu, který vyřešil mnoho nedokonalostí první stavby. Hlavním problémem je vyřešení dokonalé izolace elektroniky proti vodě při zachování její dostupnosti, což dvojnásob platí o bateriích, pro které se chodí často. Do první lodě mi pořád někudy teklo. Bylo to spojem mezi trupem lodě a palubou. Tu jsem totiž měl nasazovací sice docela napevno, ale ne dokonale těsně a při cákání vody od vln se dostala až nahoru na palubu a škvírou poté do podpalubí. Řešil jsem to nouzově - po vložení baterií a nasazení paluby jsem spoj přelepil izolepou. U tohoto kroku jsem zjistil, že není izolepa jako izolepa a některé při kontaktu s vodou naprosto ztrácejí "lepkavost! a nedrží prostě vůbec. A při sundávání se trhají a loď po chvíli vypadala velmi nepěkně. Vyřešil jsem to koupí nového trupu. Koupil jsem ho na inzerát. Byla to původně hračka, kterou již předešlý majitel upravil jako model. Já jen pokračuji v detailech. Tento typ mne zaujal právě vyřešením přístupu do podpalubí. Samotná paluba je k spodku lodě přilepená na pevno silikonem, otvírá se pouze průchod k elektronice. Po sejmutí vrchní nástavby, jištěné křídlovým bajonetem (detail na obrázku) 
se dostaneme k víčku, které je tlačené do gumového těsnění mnoha obrtlíky 
Do trupu je vlepený pořádný hřídel s ložem na motor třídy 600 (momentálně MIG 600 7,2V, v místě uchycení motoru je průtokové chlazení. To se mi nezdálo dostatečné, doplnil jsem jej tedy ještě spirálou okolo celého motoru. Tato soustava ovšem klade již značný odpor protékající vodě, proto je voda protlačená pouze ve vyšších rychlostech. Každopádně je chlazení již dostatečné, motor nemá ani při delší jízdě na plný plyn teplotu vyšší než cca 40-50 stupňů. Nasávání vody je čistě náporové ve spodní části trupu, vevnitř vedeno silikonovou hadičkou přes lůžko motoru a spirálu a poté vyvedeno ven z lodě na boku trupu nad čárou ponoru, aby bylo za jízdy vidět, jestli a jak moc "stříká", tedy chladí... 
Kormidlo je kovové, ovládané jedním servem standardní velikosti, zde konkrétně HITEC HS 325HB. 
Poháním to celé klasickým autíčkářským šestičlánkem přes obousměrný regulátor HITEC. Na provozování takovéhoto modelu zcela stačí dvoukanál, ja tam mám Jetiho REX7 mini, zbyl mi z vrtulníku. Zkoušel jsem to řídít pákovkou, ale to není ono, volantovka je mnohem intuitivnější (ne nebojte, přestože jsem volantem v největší krizi řídíl i letadlo :-), není to má úchylka, prostě na 2-D akce jako auta a lodě je volant na orientaci lepší). Takto osazená loď je velmi pohyblivá, je schopna se otočit snad na metru, rychlost dopředná je adekvátní k typu lodě a měřítku, rychlost zpět jsem na vysílači hodně omezil, dochází pak k velkému noření zádě pod vodu. Brzda v podstatě nepotřebná, při vypnutí pohonu se ihned noří a zbrzdí. Manévrovatelnost při dopředném pohybu je vynikající, při couvání naopak mizivá, je to dáno účinností kormidla umístěného za lodním šroubem, kdy při jízdě vpřed je plně oplachováno proudem vody od šroubu, zatímco při couvání jen proudem vody dle rychlosti lodě, téměř bez vlivu šroubu. Nu což, jak jezdí se můžete přesvědčit na vlastní oči. Můžem se domluvit a vyrazit někam na vodu :-)
|
