Tenhle článek je takovým návratem do minulosti, jak jsem se dostal k bezvadné partě modelářů říkajících si RC Fógli Brno. Cesta to pro mě byla dlouhá a zde je něco málo k tomu jak to začalo.
Užž je tomu nějaký čas, co jsem začal „lepit letadýlka“. Přivedl mě k tomu, asi nevědomky, můj tatík, který modelařil jižž dříve. Vzpomínám si, jako by to bylo včera, žže to vššechno začalo asi ve třetí třídě základní šškoly. Byl jsem zrovna nemocný a táta neměl očividně co dělat a tak vytáhl staré ABC s plánkem jednoduchého větroně, kterého během odpoledne postavil z polystyrénu. Mě to naprosto uchvátilo a musel jsem si také něco postavit. Vybral jsem si nějaké házecí samokřídlo, k mé smůle model nelétal a tak začala dlouhá ššňůra nelétajících modelů.
S obdivem a touhou jsem kažždý větrný víkend vzhlížžel ke svahu (cožž mi zůstalo do teď), který se tyčí za našší obcí, na „chlapy“ prohánějící po obloze větroně vššech druhů a velikostí. Od té doby jsem věděl, žže chci letadlo na dálkové ovládání a stát tam s nimi. Bohužžel cesta k mému snu byla dosti problematická. Rodiče mě v mém koníčku podporovali a stále podporují, ale všše jsem si musel financovat sám. Jeden rok jsem dostal k vánocům model volného větroně a náplň mých dnů dostala jasný směr - svah. Se stejně „postižženým“ kamarádem jsme tam trávili kažždou volnou chvíli a to byl první krůček k mému snu.
Po nějaké době jsem pocítil, žže bych rád něco složžitějššího a pustil jsem se do 20tinek. Předlohy jsem si vybíral sám, překresloval si je a to byl možžná důvod, proč většina z nich nelétala a polička se začala plnit vraky strojů s nejasným koncem. Kdyžž jsem objevil časopis zabývající se modelářskou tématikou, bylo rozhodnuto, že je potřeba naššetřit a koupit si rádio. Bohužžel se to lehko řekne, ale kde sehnat tolik peněz. Trvalo to ještě dlouho, nežž jsem se zase přiblힾil svému snu. S rostoucím věkem jsem přehodnocoval priority a po prázdninách roku 2008 jsem se stal vlastníkem RC soupravy. Ale vyhráno ješště nebylo, vššechno pro mě bylo nové a neznal jsem nikoho, kdo by mně poradil. S velkým zápalem jsem se jal postavit letadlo a hurá na svah, kde jsem ho rozbil. Potkal jsem tam pár, pro mě cizích chlapů, kteří mi pomohli a nasměrovali mě správným směrem. Z uššetřených peněz jsem si koupil samokřídlo a začal se učit létat. Nepřiššlo mně to tak složžité, jak jsem od mnohých slyššel. Zanedlouho jsem se začal s chlapy zúčastňovat leteckých akcí za našší obcí. S obdivem jsem je pozoroval a hltal všše, co mi radili.
Nějakým způsobem jsem se dozvěděl, žže jsou členy modelářského kluby RC Fógli Brno. Zjistil jsem si víc a v lednu 2009 poslal přihlṚku. Od té doby jsem hrdým členem tohoto klubu. Po dobu studií jsem se zúčastnil několika akcí a aktivně modelařil. Po dobu členství jsem se stal vlastníkem několika krásných modelů, které jsem buď postavil, nebo zakoupil. Bohužžel s nástupem do zaměstnání užž nebylo času nazbyt a bohužžel ani teď není. Občas se mi pošštěstí udělat si chvíli volna a zavítat mezi ostatní a nebo, jak říkám, za barák a oprṚit některé ze svých letadel. Jak se říká: kdyžž je čas, nejsou peníze, a kdyžž jsou peníze, tak zase není čas. To bohužžel k mé nelibosti nadále platí a peníze jsou při tomhle koníčku bohužžel alfou a omegou.
Co říci závěrem ? Jsem velice rád za to, žže mám čest trávit svůj čas ve společnosti těchto úžžasných lidí, od kterých se mám stále co učit a doufám, žže se mi časem pošštěstí mít vice volných chvil a možžností se s nimi scházet a bavit jak na letišštích, tak mimo ně.   

Peťan

člen MK RC Fógli Brno