Při zimním létání na svahu se mně podařilo dorazit moje samokřídlo Tornádo XX, již z dřívějšška načaté. Dlouho létalo se zlomeným uhlíkovým nosníkem, potrhaným a poslepovaným potahem (chtělo by to komplet nový), „sežžvýkanými“ winglety (pro neznalé = směrové stabilizátory na koncích křídel) a hlavně bylo od stálých oprav potahu jižž notně t잾ké (cca 800g). A tak po posledním letu byl vytržžený střed pro uchycení závažží tím posledním hřebíčkem do rakve.

Moc jsem nehledal co pořídit, protožže jsem měl osobní zkuššenost s "„bííčky"“ od kolegů na svahu. Létají (ta „bííčka“, ne kolegové) užž od slabého větru a v silném létají bez dovᾞení i tam, kde já bych musel naložžit cihlu, aby to vůbec letělo. Mají velice dobrou pronikavost ve větru a tak nebylo co řeššit. Moje „"bííčko"“ je BeEvolution a je to asi třetí verze po Bee a Bee2.
V krabici dostaneme dvě poloviny křídel s vyznačenými zářezy pro uhlíky, otvory pro serva, baterku a přijímač. Dále dva 120 cm dlouhé uhlíky (3x1 mm), dva winglety z komůrkového plastu, dva balsové elevony s jižž seříznutým jedním rohem, sucháče na uchycení wingletů, kompletní táhla k servům s pákami na elevony (pro neznalé = sdružžená výššková a směrová kormidla podél odtokovky křídla), krytky serv a otvorů na přijímač a baterky z komůrkového plastu,  tři píšťšalky !!, dvě barevné šširoké izolepy na potah, extrémně šširokou skelnou pásku, lepidlo (bylo již zkamenělé) a stručný kreslený návod na sestrojení. V podstatě se dá říct, žže člověk dodá jen elektroniku a to je všše.

Začal jsem hledáním informací na internetu. Nejvíce info a obrázků bylo na RC GROUPS, kde si člověk můžže také „pokecat“ i s čínským autorem oněch „"bííček"“.
Vlastní práce jsem začal slepením obou polovin křídla. Na to jsem použžil svůj oblíbený UHU Por. Lepí perfektně, slepené věci užž nejdou odtrhnout. Následovalo vyztužžování křídla. Dodané uhlíky jsem použžil v jednom kuse (na rozdíl od originálního návodu) a vlepil z obou stran. Inspiroval jsem se fotkami z RC GROUPS. Takto vyztužžené křídlo jižž pro b쾞ný provoz stačí, ale já jsem chtěl stroj, který vydržží nějaký ten pád a hlavně srᾞku s kolegy ve vzduchu a to je potřeba vyztužžit více. Na obrázcích je vidět, jak jsem křídlo „vyuhlil“ dalššími uhlíky. Použžíval jsem stejný typ uhlíku jako číňani (3x1 mm).

Dalšším krokem bylo zabudování serv. Vypreparoval jsem stará serva Hitec HS-475HB z Tornáda, zkontroloval převody a protožže byly neporuššené a serva dostatečně dimenzovaná (tah 4,5kg), tak jsem je použžil v novém křídle.

Protožže jsou jinak uložžená nežž v Tornádu (serva jsou zespodu a páky směřují skrz éro nahoru), tak jsem musel udělat páky nové, aby se veššly do vyhloubeného prostoru a nevyčuhovaly ven. A rovnou jsem užž na páky nasadil táhla klasicky jejich zahnutím do „Z“. Na druhé straně vyčuhují nad prostorem elevonů a jsou zakončeny závitem. Na ty jsem přidělal ššroubovací vidličky od MPJETu (ty čínské moc nevzbuzovaly důvěru) a bylo nachystáno na páky, co budou na elevonech.

Dále jsem spájel čtyři Eneloopky 2000 mAh a zabudoval do předchystaného prostoru.

Poté jsem prostor baterek a serv napevno zadělal krytkou z komůrkového plastu.

Teprve teď jsem vyztužžil křídlo dodanou šširokou skelkou, protožže tato prochází přes místa serv a baterek a při jejich pozdějšším osazování bych ji musel řezat, tím naruššit její pevnostní funkci  a to jsem nechtěl. Aby skelná na epp dobře držžela, tak jsem předem polepovaná místa přestříkal tekutým lepidlem ve spreji (UHU Kleber 3 in 1, něco jako UHU Por, který na to jde taky použžít).

Nalakoval jsem balsové elevony, obrousil a celé potáhl skelnou páskou. Pak jsem je pomocí „kombatových závěsů“ (viz foto) připevnil ke křídlu.

Navíc jsem ješště, po dobré zkuššenosti z minula, celé místo spojení podélně přelepil tenkou průhlednou izolepou. Je lehká, není vidět, ale významně zesílí spojení.
Následně jsem se vrhl na elektroniku. Do komůrky jsem vecpal (dobře zabalený proti ranám a otřesům) duplexácký přijímač, zafixoval ho tam a v okolním epp se snažžil vyříznout díry pro „fousy“ antén, aby byly od sebe v úhlu co nejbližšžším devadesáti stupňů. Nainstaloval jsem dvojitý přepínač, který buď zapne elektroniku křídla a nebo při přepnutí ji vypne a zároveň odepne baterku od přijímače (pro jistotu oba póly) a je možžné ji přes vložžený přijímačový konektor nabíjet. Přepínač s kontrolní blikající LEDkou (signalizuje zapnutí) jsem umístil na kousek tenké překližžky, kterou jsem vlepil do části prostoru s přijímačem a celý prostor jsem zakryl komůrkovým plastem. Nad vypínačem jsem v něm udělal otevírací okénko na pantu ze skelné pásky.

Na závěr jsem postříkal celé křídlo zase lepidlem (viz výšše) a potáhl jej svým „bojovým“ potahem, jako mělo minulé křídlo. Tento potah se mně osvědčil, protožže je dobře rozliššitelný od ostatních a ve vzduchu je vůbec výrazný. Od výrobce jsem sice dostal dvě pásky na potah - bílou a žžlutou, ale ty jsem nevyužžil. Potahové pásky se mně (a nejen mně) osvědčily od firmy Alera - jsou za sluššnou cenu a jsou tenké a lehké. Někdo ješště na závěr celý potah lehce (!) zažžehluje, aby to lépe držželo. Mně to držží i tak dost, takžže s žžehličkou na epp radšši neexperimentuji.

A abych nezapomněl - ješště jsem musel přidělat winglety na konce křídel. Jsou sotva poloviční oproti Tornádu, tak uvidíme jestli se osvědčí. Pro zpevnění jsem je oblepil skelnou, na náb쾞ku vlepil uhlíkovou kulatinu a napevno jsem je přilepil ke křídlu. Sice na ně byly dodány suché zipy, aby se daly sundávat, ale to jsem zavrhl, protožže ve vzduchu se někdy i „bojuje“ a hledat je pak někde na stráni se mně moc nechce.

Hotové křídlo jsem zvᾞil a má 630g. To sice není zrovna nejméně, ale na webu jsem se dočetl, žže takovou a i většší váhu má větššina stavitelů, takžže jsem v klidu. T쾞išště mně vyššlo 205 mm od špičky, cožž je v normě uváděné na fórech (cca 190 –až 216 mm).

Zálet se konal na Němčanech při větru 7 m/s. Byl jsem sám a tak jsem byl zvědavý, jak se mně ho povede hodit a včas přehmátnout na páčky. Po chvíli váhání jsem ho hodil …..... a ono to letělo. A letělo to samo, bez nějakých korekcí. Po počátečním nadššení jsem přece jen naššel nějaké „mouchy“. Musel jsem lehce vytrimovat výšškovku (cca o dva zoubky nahoru). Stranově to bylo dobré, jen je to (oproti starému Tornádu) díky malým wingletům trochu míň stabilní, zvlṚtě při hodně pomalé rychlosti. Citlivé je to velice - lítal jsem na malé výchylky, na velké je to tak maximálně na ostrý kombat, na pohodové poletování ale ne. Asi bude t쾞išště víc vzadu. A tak jsem vyzkouššel "„dive test"“ rozjetím z kopce pod úhlem cca 45 stupňů. ŠŠlo to pořád směrem, kterým jsem to pustil, takžže by to chtělo posunout trošchu t잾išště k čumáku. Jenžže křídlo není normální éro, je komplet hotové a nic se v něm nedá přesouvat, takžže by to znamenalo dát závažží do čumáku a to jsem nechtěl. A protožže mám rád éro, které je potřeba stále řídit a křídlo má být obratné, tak jsem to nechal tak. Pokud ale chce někdo pohodový „parník“, tak musí něco málo přidat na čumák.
Závěrem mohu říct, žže mě "„bííčko"“ mile překvapilo, i kdyžž se jeho výkony daly, vzhledem ke zkuššenostem jiných, čekat. I tak jsem byl pot욹en jeho obratností, pronikavostí proti větru a lítavostí v podmínkách, kdy jiná křídla užž mají problém se udržžet ve vzduchu (ke konci záletu užž foukalo sotva 5 m/s). T칚ím se na dalšší lety, obzvláště pak s dalššími letci, aby se vyzkouššely jeho kvality i jako kombatového stroje.

Foto v galerii