Článek našeho člena Petra je součástí "oslav" desátého výročí založení našeho klubu.
Tenhle článek je takovým návratem do minulosti, jak jsem se dostal k bezvadné partě modelářů říkajících si RC Fógli Brno. Cesta to pro mě byla dlouhá a zde je něco málo k tomu jak to začalo.
Už je tomu nějaký čas, co jsem začal lepit letadýlka. Přivedl mě k tomu, asi nevědomky, můj tatík, který modelařil již dříve. Vzpomínám si, jako by to bylo včera, že to všechno začalo asi ve třetí třídě základní školy. Byl jsem zrovna nemocný a táta neměl očividně co dělat a tak vytáhl staré ABC s plánkem jednoduchého větroně, kterého během odpoledne postavil z polystyrénu. Mě to naprosto uchvátilo a musel jsem si také něco postavit. Vybral jsem si nějaké házecí samokřídlo, k mé smůle model nelétal a tak začala dlouhá šňůra nelétajících modelů.
S obdivem a touhou jsem každý větrný víkend vzhlížel ke svahu (což mi zůstalo do teď), který se tyčí za naší obcí, na chlapy prohánějící po obloze větroně všech druhů a velikostí. Od té doby jsem věděl, že chci letadlo na dálkové ovládání a stát tam s nimi. Bohužel cesta k mému snu byla dosti problematická. Rodiče mě v mém koníčku podporovali a stále podporují, ale vše jsem si musel financovat sám. Jeden rok jsem dostal k vánocům model volného větroně a náplň mých dnů dostala jasný směr - svah. Se stejně postiženým kamarádem jsme tam trávili každou volnou chvíli a to byl první krůček k mému snu.
Po nějaké době jsem pocítil, že bych rád něco složitějšího a pustil jsem se do 20tinek. Předlohy jsem si vybíral sám, překresloval si je a to byl možná důvod, proč větina z nich nelétala a polička se začala plnit vraky strojů s nejasným koncem. Když jsem objevil časopis zabývající se modelářskou tématikou, bylo rozhodnuto, že je potřeba našetřit a koupit si rádio. Bohužel se to lehko řekne, ale kde sehnat tolik peněz. Trvalo to jetě dlouho, než jsem se zase přiblížil svému snu. S rostoucím věkem jsem přehodnocoval priority a po prázdninách roku 2008 jsem se stal vlastníkem RC soupravy. Ale vyhráno ještě nebylo, všechno pro mě bylo nové a neznal jsem nikoho, kdo by mně poradil. S velkým zápalem jsem se jal postavit letadlo a hurá na svah, kde jsem ho rozbil. Potkal jsem tam pár, pro mě cizích chlapů, kteří mi pomohli a nasměrovali mě správným směrem. Z ušetřených peněz jsem si koupil samokřídlo a začal se učit létat. Nepřišlo mně to tak složité, jak jsem od mnohých slyšel. Zanedlouho jsem se začal s chlapy zúčastňovat leteckých akcí za naší obcí. S obdivem jsem je pozoroval a hltal vše, co mi radili.
Nějakým způsobem jsem se dozvěděl, že jsou členy modelářského kluby RC Fógli Brno. Zjistil jsem si víc a v lednu 2009 poslal přihlášku. Od té doby jsem hrdým členem tohoto klubu. Po dobu studií jsem se zúčastnil několika akcí a aktivně modelařil. Po dobu členství jsem se stal vlastníkem několika krásných modelů, které jsem buď postavil, nebo zakoupil. Bohužel s nástupem do zaměstnání už nebylo času nazbyt a bohužel ani teď není. Občas se mi poštěstí udělat si chvíli volna a zavítat mezi ostatní a nebo, jak říkám, za barák a oprášit některé ze svých letadel. Jak se říká: když je čas, nejsou peníze, a když jsou peníze, tak zase není čas. To bohužel k mé nelibosti nadále platí a peníze jsou při tomhle koníčku bohužel alfou a omegou.
Co říci závěrem ? Jsem velice rád za to, že mám čest trávit svůj čas ve společnosti těchto úžasných lidí, od kterých se mám stále co učit a doufám, že se mi časem poštěstí mít vice volných chvil a možností se s nimi scházet a bavit jak na letištích, tak mimo ně. Peťan člen MK RC Fógli Brno 
|
