Létání v termice

Po domluvě s člověkem který napsal tento článek jsem se rozhodl jej publikovat i u nás na webu a spojit ho do jednoho článku je to pojednání o termice a jak asi funguje termické létání.

Stránky autora jsou tady a tímto Michalovi Holcovi děkuji za udělení autorských práv. Článek je převzat bez jakýchkoliv úprav.

Nedávno zazněl na RC-mánii dotaz: Jak nejlépe lítat s větroněm? Co termika? Co jak s větrem, bokem, proti větru? Dělat kruhy,osmičky? Ze strany na stranu? Jaké je nejlepší počasí? atd atd Tak jsem tam odpověděl i s doplňky od jiných modelářů a tady je závěr..
Nejlepší je mít při ruce někoho zkušenějšího, kdo už to pozná podle chování modelu na obloze. Ale pokud je člověk samouk, taky se to dá, jen to dýl trvá. Já se učím furt. Prvně, starty a přistání jsou vždy proti větru.A nenechte se při zemi sfouknout do strany a až převrátit, nebývá to většinou už na opravu. Pokud se hledá termika, lítá se do stran a pozoruje se chování modelu. Jestli pofukuje či fouká, tak se lítají ploché osmičky a na krajích letového prostoru se točí zatáčky zásadně proti větru. Pokud to budete točit po větru, model se urychlí, ale zároveň bude ztrácet výšku. V opačném případě vítr pěkně proudí proti profilu a tak stále vzniká toliko potřebný vztlak. Po větru toho moc nevzniká. Lítá se jen do bezpečné výšky a s vysílačkou s řádným dosahem. Je to dílem okamžiku a modelu můžete udělat akorát pápá. Jsou pryč doby, kdy jsme dávali do modelů nálepky s adresou. Já bezpečnou výšku beru, dokud vidím obrysy výškovky. Takže s lehkým malým RC-házedlem o R-1200mm nepůjdu do stejné výšky jako s 3m Discusem. Když fouká, tak lítám při rychlosti větru kterou zvládnu já i model. Ale většinou přes 7-8m/s už moc nechodím. Nahoru to jde, ale lítání je boj a přistání je někdy o rozbití modelu. Ty mé modely maj kolem 500-600g. Za další, snažíme se nelítat do slunce. Jednak nám rozhodí zrak a taky můžeme ztratit orientaci o poloze modelu. Při hledání termiky lítáme v přímém směru. Pokud se model během tohoto letu nakloní na stranu, znamená to, že krajem křídla narazil na okraj termiky a ta ho vychýlila z rovného letu. Takže pokud model nakloní doprava, znamená to, že vlevo od modelu byl termický komín či bublina. Pokud zpomalí a zvedne nos, vlétl přímo do termiky. Je potřeba nejdříve model ustabilizovat, zapamatovat si kde asi ten stoupák je, rychle se tam vrátit a začít kroužit. V termice se lítá v kruzích a sleduje se, zdali se termika točí doleva a nebo doprava. Podle toho se i vodí model. Vždy je lepší lítat proti směru otáčení termiky. Pokud kroužíš v termice proti proudění termiky, model letí pomalu a pěkně stoupá. Když kroužíš s prouděním, model moc nestoupá a rychlost se zvýší. Jako když letíš proti či po větru. Jestliže někde vidíme kroužit ptáky, tak hurá za nimi a točíme stejné kruhy. Oni totiš tu termiku už našli a lítaj v ní správně. Ještě bych doplnil, že asi ideální termický počasí je bezvětří nebo trochu větrno, sluníčko, tak hoďku dvě před západem slunce. Po obloze plují vysoký baculatý mraky "hrady", do kterých stoupá naše vytoužená termika. Pokud model má trochu výšku, tak se ji podaří celkem snadno zachytit. Jinak termika se samozřejmě vyskytuje i bez mraků a v nějaké výšce se zase rozpadá. Jasně že někdy je termika od 10m a jindy ji koupíš nejdříve ve 100m. Je taky termika celoplošná, takže ji chytíš na velké ploše. A jindy to jsou pouze stoupavé komíny a i ty ještě mají různé průměry. Jinak v termice jsem viděl plachtit akrobata (3500g), ale to byla termika, že by uvezla i vrata od stodoly.

II Díl - Aneb na co jsem v jedničce zapomněl ................
Jak jeden modelář na RC-mánii poznamenal "Je to profesní slepota. Jsou prostě věci pro někoho dost jasné a samozřejmé a ani si neuvědomí, že to jiní znát nemusí". No a mě tento doplněk napadl ve chvíli, kdy jsem s jedním se začínajících RC pilotů seděl na place a vysvětloval mu některé zásady a pojmy v lítání s modely. Poté jsme teorii převedli v praxi a elektroakrobátek Fenix, který má zhruba 8min motorového letu, přistál až po 42minutách. Takže i takový model se dá v termice vodit. Prvně jsem zapomněl připomenout, že nad hlavou se nelétá. Protože nevidíme jak má model posazený trup oproti zemi. Prostě nevidíme, zdali klesá či stoupá. Což se Pavlovi vzápětí podařilo a přišli jsme tak o pěkných pár metrů výšky. Potom jsem zapomněl napsat, že termický komín si nesmíme představit doslova. Protože když fouká, tak komín je šikmý po větru. Takže pokud bude najdeme termiku ve 20m a budeme nad tím místem stále kroužit, brzo se stane, že s té termiky vypadneme. Ve 200m bude kružnice komína vzdálená po větru třeba o 100-150m. A když budeme stále nad stejným místem točit 40-50m kruhy, budeme jistě už mimo. U celoplošné termiky a za bezvětří je to v celku v pohodě. Prostě při lítání v termice za větru, se budou i naše kruhy taky pohybovat po větru. A až budeme podle nás dosti vzdálení od letiště, půjdeme zpátky proti větru a budeme opět hledat další komín. Jak ho najdeme jsem psal minule. Ještě další poznámka. Když startujeme např. na východ proti větru, nikde není řečeno, že i ve 200m fouká stejně - východně. I tady musíme pozorovat chování a rychlost letu modelu. Ta řekne hodně. Nikdy jste nezažili, že foukalo z jedné strany a mraky nahoře šli jinak? Pokud si na něco ještě vzpomenu a nebo mi sem dáte dodatek, tak to dopíšu. Nyní odskočím k aerovleku. Viděl jsem to několikrát a někdy to bylo o rozbití obou modelů. Mě to vysvětloval strýc a Vám to předám svými slovy. Vlečený větroň musí mít řízená křidélka. Jde to i bez nich, ale vlekaný model se musí hodit. Což nebývá nejjednodužší. Celou dobu letu se řídí vlečená jen křidélky. Žádná výškovka či směrovka. Jen při startu se lehce po rozběhu zatáhne, aby se vlečená dostala do vzduchu a vlečné se odlehčilo. Jinak bude startovat delší dobu, protože krom sebe, táhne po zemi větroň. A ten může mít i několik kilo. Jak jsou oba modely ve vzduchu, vlečná táhne větroň na domluvené místo s mírnýma zatáčkami. Ty se točí vždy proti větru. Oba modeláři stojí poblíž sebe, aby se mohli domlouvat během stoupání. Pilot větroně řídí pouze teda křidýlka, a to tak, že se snaží aby model měl pořád křídla rovnoběžně ze zemí. Pak se nemůže stát, že v zatáčkách vlečnou podlítne či předběhne. Neboť takto vedený model se tahá jakoby ve smyku a tak zůstává tažné lano (30m) pořád napnuté. Pilot větroně kromě řízení křidýlek, musí být nachystaný kdykoliv se odpojit od vlečné. Nárazový vítr, chcípnutí motoru vlečné, rušení, aj. nepředložené zásahy do vlekání. Ve stanovené výžce se vlečená odpojí a zahlásí (podle dohody) to pilotovi vlečné. Ten se sestupnou zatáčkou odpoutá od větroně a při průletu nad zemí odpojí lano. Viděl jsem se jak oba piloti bavili a když vlečená zahlásila "Odpojení", odpojil se i pilot vlečné. Načež následoval volný pád lana z 300m, sledovaný asi sedmi páry očí na místo dopadu. Tažné lano dopadlo tak 400m od nás a pole bylo naštěstí už sklizené a poorané. Doufám, že jsem Vám trochu pomohl ...

napsal: Michal Holc