Na podzim loňského roku jsem se tak jednou zahleděl trochu důkladněji na svého starého IONa, prohlédl jeho zbrázděný a na mnoha místech přelaminovaný trup, opravované šrámy na křídlech a když jsem k tomu přidal jeho úctyhodný věk cca 13 let … výsledkem bylo rozhodnutí pořídit něco nového. Chtěl jsem větroně, který umí lítat rychle i pomalu, nemá sklony k padání po křídle, vydrží i nějaké to blbnutí, má brzdící klapky (starý ION neměl), vypadá hezky a v neposlední řadě mě jeho zakoupení finančně nezruinuje. Prošel jsem na internetu nejrůznější výrobce, abych se nakonec vrátil „domů“, tj. k výrobci starého IONa, k firmě JP MODELS. Na jeho stránkách jsem objevil nejnovější verzi Ion NEO a po přečtení nějakých informací a zhlédnutí videjí na internetu jsem byl rozhodnutý, že to bude on. Byl hezký, měl nové křídlo s údajně lepšími parametry než měl starý a cena byla také slušná, takže jsem ho rovnou objednal. Měl jsem štěstí, že pan Paláček zrovna dělal jeho sérii, protože jinak bych si nějakou dobu počkal. 
Trocha parametrů: rozpětí 2020 mm délka trupu 1090 mm plocha křídel 29,3 dm2 profil HD 45 mod Asi za čtrnáct dní byl doma a já se mohl ponořit do obsahu krabice, 
ve které je hotový trup s kabinkou, 
s uřízlým čumákem na motor, 
výřezem na servo ve směrovce, 
a čtyřmi zalaminovanými matkami pro plastové šrouby držící křídla a vzadu dvěma pro VOP. 
V krabici jsou také hotová křídla potažená fólií včetně mirelonových obalů na míru, s předchystanými loži serv a proraženými dírami skrz na kabely. K jejich spojení se dodává ocelová kulatina. 
Dále krabice obsahuje vidličky a táhla k servům, laminátové páky (k zalepení do ovládaných ploch), plastové krytky serv, překližkové lože pod baterii, motorovou přepážku z laminátu, kulaté samolepky na zakrytí otvoru ve směrovce (nepoužil jsem je), samolepky s nápisem „ION NEO“, rozkres větroně a obrázkový návod se základními parametry, řezem křídla, mechanickým zapojením serv, doporučenými výchylkami a grafickým znázorněním co se kde má slepit. Návod je stručný a předpokládá se, že stavitel už o letadlech něco ví. Pro začátečníka to není (jako nakonec celý model). Nejvíc práce je s vymýšlením zapojení elektroniky a jejím umístěním do trupu. V tom člověku žádný návod nepomůže, to si musí protrpět každý sám. Pro NEA jsem vybral (dle internetových diskuzí a doporučení) následující vybavení: motor: Turnigy Glider Drive SK3 Competition 3858, 860 W, 1120 kv vrtule: sklopka Aeronaut CAM 11x8“ kužel: turbokužel 40 mm, regulátor: YEP 100A serva křidýlek: 2x Hitec HS-125MG serva klapky a VOP: 3x PDI-2105MG externí UBEC: Foxy 6A baterie: LiPol 4s 3000 mAh 40-50 C Vlastní proudovou zátěž, kterou budou vyrábět serva a motor, jsem rozdělil do dvou větví a vše je napájeno ze společné baterie. První větev je tvořena BECem od regulátoru YEP 100A (trochu jsem ho předimenzoval, ale obecně uváděným číňským hodnotám moc nevěřím), který dává 5,5V / 6A. Napájí ale jenom klapky - říkal jsem si, že regl je zatěžován při motorovém letu a mohl by odejít. V tom případě by pak nefungovaly pouze klapky, bez kterých se dá přistát. Druhá větev je napájena externím BECem, který také dává 5,5V / 6A, 
a kterým napájím přijímač a zbylá serva (dvě křidýlka a VOP). Obě větve mají společnou zem (mají stejné napětí). Na plus pólu do přijímače je schottky dioda, která zmírňuje případné kolísání napětí při možných proudových skocích od serv. Také ve volném slotu přijímače a u VOP (do serv v křídlech se už nevlezly) jsou elektrolytické kondenzátory 4700 uF/10V, které by měly zabránit poklesu napětí ve špičkách při rozběhu serv (informace jsem načerpal z internetu). Než jsem začal s umístěním elektroniky, tak jsem musel přilaminovat podložku pod baterii 
a na čumák motorovou přepážku. Dodaná od výrobce byla vhodná na můj motor, takže ji stačilo jen pořádně přilaminovat. Zepředu jsem pro zpevnění použil nastříhaný uhlíkový roving 
a zezadu roving v jednom kusu. Jím jsem také zesílil stěny trupu, takže urvat by se to nemělo.Dírou ve směrovce jsem umístil servo VOP a přilaminoval dřevěné hranolky, které ho drží. 
Páku na servu bylo potřeba zkrátit na minimální vzdálenost, ale i tak mně asi o milimetr přesahuje profil směrovky, což samozřejmě ničemu nevadí. 
Na páku serva jsem umístil dodané táhlo od výrobce, jehož vystupující konec ze směrovky jsem ohnul do pravého úhlu. Na něj se vždy navleče ovládací plocha VOP. 
Ještě jsem musel do trupu zepředu vyřezat naznačené otvory pro nasávání vzduchu (stejně nejvíc nasává turbokužel) a zhruba v půlce trupu zase otvory na vypouštění vzduchu z trupu ven - vytvořeno modelářskou „flexkou“ a pilníky. 
Do trupu jsem přidělal motor a regulátor umístil hned za něj. Hned za ním je baterka a až za baterkou je přijímač a externí BEC (na stěnách trupu naproti sobě). Fotka, kterou zde vidíte, je starší - v reálu jsem musel (kvůli dovážení) dát baterku o 2/3 její délky víc dopředu. 
Pak jsem se vrhl na křídla. Ty jsou spojeny masivně vypadající ocelovou kulatinou o průměru 7 mm a délce 140 mm. Kulatina zapadá těsně do pouzder v křídlech a pro přesné vymezení polohy křídel vůči sobě je tam ještě kolík. Na první pohled jsou křídla užší než u starého IONa a také tenčí. 
Však také i speciální tenká serva do křídla (HS-125MG) skoro do lože křidýlek nešla dát. Plastový obal serva tvoří prakticky povrch křídla. Do připravených loží v křídlech jsem umístil serva a přišrouboval je k zalepeným dřevěným hranolkům. Trochu práce bylo s kroucenými káblíky, které bylo potřeba protáhnout křídly, ale nakonec se také zadařilo. Původní káblíky jsem uřízl u serv a naletoval prodlužovací kroucené. 
Výstupy kroucených káblíků z křídel jsem připájel ke konektorům Multiplex a celé zafixoval tavnou pistolí. Pak jsem zasmrštil káblíky a konektory několika smršťovačkami. 
Protikusy konektorů v trupu jsou vyrobeny obdobně. Na serva v křídlech jsem zkoušel umístit dodané plastové krytky, ale připadly mně příliš fórové. Při tvrdším přistání by páky serv neochránily. Tak jsem pořídil nějaké silnější od Pelikána. Jsou dost robustní (cca 1,5 mm tloušťka materiálu) a dají se přišroubovat. 
Ještě bylo potřeba ochránit konektory (goldy 4 mm) před jejich upalováním jiskřením při zapojování (přece jen už je baterie čtyřčlánek). Vyřešil to vhodný odpor a jazýčky z relé připájené ke kladnému konektoru na reglu, do kterého se zasouvá baterie. Postupným nasouváním konektoru baterie dotekem přes jazýček od relé až do zásuvky už k opalování nedochází. 
Nakonec jsem křídla polepil nápisem „ION NEO“ z dodaných samolepek. Celé letadlo jsem podélně i příčně vyvážil. S těžištěm je to jednoduché - jeho vzdálenost cca 65 mm od náběžky a je uvedena v návodu a navíc přímo na trupu jsou tři doporučené polohy těžiště zobrazeny. To moje je těsně za první značkou. 
Po vyvážení jsem ho zvážil a má úctyhodných 1970g, což je na horní hranici uváděné výrobcem (1,5 - 2 kg). Trochu jsem se bál, že bude moc těžký, ale v praxi to bylo bez problémů. Výchylky mám větší než jsou doporučovány výrobcem a tak mám alespoň nějakou „výkonovou“ rezervu. Trochu jsem nastavil EXPa, aby můj stařecký třas s tím moc nemlel a bylo to. 
Před záletem jsem ještě doma „na stole“ změřil otáčky a odběr proudu. S 4s lipol bral motor s listy 11x8“ na max. 60A při cca 11000 otáčkách. Tak jsem trochu ubral výkonu a nastavil si konečných 56,5 A při cca 10500 otáčkách (kritických pro tyhle listy je 13000 ot.). Nastavil jsem 2,5 minuty motorového letu, které vycucnou cca 2/3 baterie. Ještě doma jsem vše naprogramoval, NEA složil do krabice (vynikající počin výrobce, že letadlo složíte do krabice, ve které je dodán a která slouží zároveň pro přenos letadla na letiště) a na jaře letošního roku vyrazil na letiště. Otestoval jsem dosah na zemi a funkčnost všech serv a výchylek. Klapky jsem naprogramoval na vypínač tak nějak odhadem a byl jsem zvědav, co to udělá. 
Po zapnutí motoru a odhodu z ruky (no odhodil … on se spíš z té ruky urval) 
začal NEO stoupat kolmo vzhůru. Tím jsem si ověřil, že omotorování je dostatečné. Po vypnutí motoru začal krásně klouzat. Letěl rovně, téměř nebylo potřeba nic trimovat. A protože klidný let není nic pro mě, tak jsem s ním začal opatrně blbnout - hned dolů, hned nahoru, nějaký výkrut a loping. I záda zvládne, ale musí se víc tlačit. 
Při prvním přistání jsem ještě neměl odvahu zapnout klapky a tak jsem přistál bez nich. Ještě že máme letiště hodně dlouhé, protože přistával asi kilometr. Po zklidnění hladiny adrenalínu a po konzultacích s kolegy jsem další let už testoval (ve výšce) vysunutí klapek. Největší problém byl těsně nad zemí, kdy je potřeba klapky vypnout, aby se při dosednutí nepoškodily. Já jsem neměl vypínač v kniplu a tak jsem „honil“ vypínač klapek někde po vysílačce. Přistání díky tomu byla dost o hubu a to mě nakonec donutilo k rozhodnutí si vypínač do kniplu pořídit. Když jsem však zjistil cenu originálu, tak jsem si ho radši nakonec vyrobil sám a za pár korun. 
Nyní, již po více letech (myslím s letadlem), mohu směle říct, že jsem si vybral to správné éro. Není to čistokrevný hotliner, ale umí lítat sakra rychle, nádherně klouže, má vynikající pronikavost, ale na druhou stranu zase umí lítat na pádovce, po křídle nepadá a dostat ho do vývrtky se vám nepodaří. Je kvalitně vyrobený a dostatečně od výrobce zpevněný i na silnější omotorování, než mám já. Takže, podle mě, uspokojí požadavky většiny modelářů pro rychlejšího motorového větroně. Pro mě osobně je to ideální (a navíc velice pěkný) model. Jsem spokojen. 
Liberk
|
