Další věc je v čem vakuovat, těch možností je celá řada - viz.nabídka firmy Havel, ale osvědčená a nejlevnější cesta je klasický foliový "šlauch". Tedy nekonečný rukáv co je běžně k mání na metráž třeba v Karsu. Nechtějte po mě tloušťku v mikronech, ale je to prostě klasická folie, ze které jste mnozí z vás k vaší nelibosti, leč o to větší radosti manželčiny, dělali foliovník :)

Takový foliový rukáv, je ovšem potřeba po vložení vakuovaného dílu nějak utěsnit. Těch možností je zase několik - oboustranná páska zevnitř pytle, klasická páska z vnějšku, různé tmely a těsnící silikonové proužky... Zapomeňte na to, je to pracné a z hlediska těsnosti nespolehlivé. Nejlepší  je konec pytle s přesahem cca 5cm sevřít mezi dvě pomocné desky a volný přesah "pofoukat" horkovzdušnou pistolí. V neposlední řadě v pytli kromě vakuovaného dílu musí být také nějaký porézní materiál, jímž i po stlačení pytlem při odvakuování, bude moci unikat vzduch. V tomto konkrétním případě je nutné použít materiál pokud možno co nejtenčí, aby neovlivnil přesnost při vložení vakuovaného dílu i s pytlem mezi zbylé negatyvní výřezy, které zaručí správné překroucení křídla.

Já jsem použil  pro tuto technologii doporučované kuchyňské ubrousky. Ty však mají tu nevýhodu, že vzduch jimi sice uniká, ale v tak malém množství, že precizně odvakuovaný byl okruh jen asi 50cm v okolí ústí vakuovací hadice.Vyřešilo to až zavedení druhé hadice na opačném konci pytle. U poreznějších materiálů jako třeba koberec, geotextilie,vatelín tyto problém nejsou, ale pro tuto technologii jsou nepoužitelné - tedy je zde otevřená cesta experimentům :)

Poslední věcí nezbytnou k vakuování je hadice samotná. Ideální je spíše tvrší "hadice" či spíše trubka z měkčeného plastu rozměrů cca 8x6. V nouzi se dá použít i zahradní hadice, která se sice částečně pod tlakem zbortí, ovšem nikdy ne tak, že by zcela znemožnila průchod vzduchu. V případě použití této hadice je dobré do konce, který přijde do vakuovacího pytle nacpat plastovou trubičku a seříznout do úkosu, kvůli snažšímu propíchnutí pytle. Napadá mě třebas použít trubičku z aplikátoru pro montážní PU pěny.

Takto připravenou hadici vpíchneme již do zavařeného pytle s vakuovaným dílem a porézní vrstvou (kuchyňské utěrky)  tak, aby ústí hadice bylo podloženo oním porézním materiálem a dokonale utěsníme plastelínou. Teď stačí již jen zapnout vývěvu a po odvakuování "naše" křídlo vložit mezi zbylé negativní výřezy a zatížit.


VAKUOVÁNÍ

Souhrn potřebných věcí: vývěva, hadice, "Y" spojka do hadice, kvůli možnosti zdvojení sání z opačných konců pytle, foliový rukáv, kuchyňské utěrky, plastelína.

Laminované křídlo...F3K. Základ je mít dobře udělaný pozitivní výřez křídla ze styroduru. Já jsem použil růžový styrodur, který je údajně těžší než třeba zelený nebo bílý, ale jiný jsem nesehnal. Rozhodně však musím varovat před mnohde nabízeným styrodurem žlutým -béžovým, ten je totiž krapet pružný tedy má jakousi tvarovou paměť, což je pro náš účel naprosto nevhodné.

O řezání odporovým drátem nemá cenu moc psát, neb to už za mě učinili jiní :) Snad jen dvě rady. Hrany šablon, po kterých jede drát je dobré předem namazat svíčkou, neb to po ní krásně klouže. A druhá rada se už týká lepení jednotlivých výřezů k sobě. Než použít na lepení třeba 5 min epoxi či Purex, je snažší vzít kus igelitu, na něj kuchyňskou utěrku (i předešlé byly samozřejmě myšleny papírové), utěrku pak skropit acetonem, či jiným ředidlem co leptá styro. Na ubrousek přitlačíme jednu půlku lepeného dílu cca 4s a co nejrychleji přiložíme k druhé části. Je samozřejmě dobré si to nejprve natrénovat na odřezcích. Výhoda této metody je rychlost, čistota a relativně stejná tvrdost lepeného spoje, jako okolního materiálu, tedy při následném broušení výřezu, nám přes slep nevzniká vlivem jiné tvrdosti hrb.

Po slepení výřezů křídla (já ho dělal v kuse a řezal a lepil do vzepětí až po olaminování) je třeba výřez křídla opatrně přebrousit. Kvalita jeho povrchu je přímo uměrná kvalitě povrchu hotového olaminovaného křídla, jakýkoliv hrb zde se projeví i v laminátu. Proto jsem na broušení místo klasického smirku, kde hrozí při broušení  zavadění hranou papíru a  poškození, zvolil lakýrníky používaný smirek napečený přímo na jemné pěně. Výrobců je několik, bohužel netuším název, ale hodně v tomto spektru nabízí výrobce 3M.

Takto přebroušený výřez křídla jsem považoval za hotový, byť jiní by do něj dělali ještě drážku pro zapuštění a vlepení uhlíkové pásnice, kterou by před tím lisovali v pomocné formě... Já jsem z nedostatku času toto řešení zavrhl s tím, že tam kdyžtak bude hrb, který neřeším, ale dostaneme se k tomu, vyřešit lze a poměrně snadno.
Dál je potřeba si sehnat durofolovou folii 0,2mm (Kars) a celofán. Je to klasický celofán, co se hojně využívá při balení květin atp., ale kam na něj bohužel netuším, já jsem k němu přišel jak slepý k houslím :)

Materiál na samotné křídlo je třeba: epoxidová laminovací pryskyřice L285 nebo podobná,tkanina 20-25g/m skelné plátno, uhlíková tkanina jednosměrná UD 100-200g/m nebo uhlíkový roving 1600-3200tex, kousek uhlíkové tkaniny 100-200g/m.

Nejdříve na durofolovou folii obtáhneme půdorysný tvar křídla - u náběžné hrany přesně u odtokové s přídavkem cca 1cm. Z folie půdorys vystřihneme dvakrát a slepíme k sobě páskou přes náběžnou hranu, odtokovka zůstává volná. Ze skelné tkaniny20-25g/m si podle takto nachystané folie (poslouží jako šablona) s menším přídavkem nastříháme střihy. Na každou stranu přijdou dvě vrstvy. Jedna položená diagonálně(vazba tkaniny na 45stupňů) a druhá klasicky po osnově.

Na rovné podložce si rozvineme s přídavkem půdorysu křídla celofán, vypneme a zajistíme v rozích páskou na podložce. Na celofán přiložíme výřez křídla a obtáhneme fixem - slouží pouze kvuli orientaci. Na celofán si do obtaženého půdorysu nachystáme tkaninu - nejprve diagonálně tkanou a po celé ploše ji drobně pokapeme pryskyřicí (kompletní střihy na křídlo vážily cca 30g k tomu jsem domíchal 42g pryskyřice). Nejlépe je sytit tkaninu válečkem (osvědčil se Kana krátký chlup). Chce to trpělivost, správné a rovnoměrné prosycení tkaniny je velmi důležité. Na nasycenou první diagonálně střiženou tkaninu přiložíme druhou klasicky střiženou tkaninu a proválečkujeme.

Než takto připravenou tkaninu spolu s celofánem přihladíme na výřez křídla, přijdou na řadu veškeré výztuže v něm. Uhlíkové pásnice, výztuhy uší, centroplánu, případně náběžné hrany... Výztuže opět prosytíme na podložce válečkem a přihladíme na jednu stranu výřezu křídla. Na ně pak přijde prosycená tkanina spolu s celofánem. Křídlo otočíme a repeté :)

Po přihlazení tkaniny na výřez křídla včetně celofánu ostříhneme. U odtokové hrany s přídavkem cca 1cm u náběžné je to trochu složitější, protože tam když ustříhneme moc, část náběžky zůstane neolaminovaná. Když naopak přidáme, hrozí že se přídavek "zmuchlá" spolu s celofánem, který jednotlivé vrstvy odseparuje, takže i po odbroušení nemusí být náběžka z nejhezčích. Na toto konto, chci příště zkusit postup poněkud obrátit, a to sice tak, že pomocné durafolové půdorysy křídla slepím přes odtokovou hranu a přes náběžnou nechám přídavek. Na náběžce takto sice vznikne špička, kterou bude nutno odbrousit, ale postup by se měl zjednodušit a hlavně celá náběžná hrana by měla být spolehlivě olaminována.

Takto připravené křídlo vložíme mezi pomocné durafolové folie a vložíme do vakuovacího pytle. Po odvakuování přijde chvíle, kdy je třeba vyzrát na hrby způsobené přidáním uhlíkové pásnice a ostatních výztuh. Pomocí měkčí stěrky (kytovací stěrka plastová spokar,kreditka...) a hlavně s oblými rohy, aby nám neprotrhla pytel, vystouplá místa vyhladíme do ztracena s okolním povrchem. Teď už stačí jen vložit do zbylých negativních výřezů, kvůli správnému překroucení křídla a máme skoro hotovo.

Na dokončovacích pracích není nic složitého snad kromě případu, kdy se rozhodneme klapky zavěsit na odtrhovou tkaninu. Ona "odtrhová tkanina" zní tak vznosně a člověk věci neznalý marně pátrá co by to tak mohlo být, ale není to nic jiného než polyesterová tkanina-šusťák. Odtrhová tkanina proto, že se používá při laminování jako poslední vrstva, která jednak optycky sjednotí povrch a hlavně po jejím odtržení (s epoxidem se pevně nespojí, jde strhnout, proto "odtrhová tkanina") zanechá matný povrch, který není nutné brousit při jeho lepení. Odtrhovou tkaninu je nutné vložit coby budoucí pant klapek už při olaminování křídla. Nejlépe mezi vrstvy, tedy tkanina by měla být i pod i nad strhávací tkaninou. Její přilaminování přímo na styrodurové jádro by nebylo příliš trvanlivé.

Rozhýbání klapky zavěšené na odtrhové tkanině se provádí tak, že se nejprve na jedné straně vyřízne klín, tedy prostor pro chod klapky v mém případě dolů-štěrbina je ve spodu křídla (aerodynamicky je údajně lepší mít štěrbinu na horním povrchu, ale kvůli diferenciaci by zase musela být větší než na spodním potahu, takže je to ve finále asi prašť jak uhoď :) )

Potom z opačné strany než je vyřezán klín přesně v ose klapky podle pravítka prorýhujeme laminát až na odtrhovou tkaninu. Ideální je použít tenký diamantový kotouček do mikrovrtaček. Stačí držet mezi prsty a podle pravítka jakoby probrušovat povrch. Stačí decentně, při horlivém probrušování by mohla vzít za své i odtrhová tkanina, byť je proti abrazi dost odolná. To samé je pak potřeba udělat i zevnitř klínu, ale zde už se nemusí podle pravítka, ale jen tak "baj očko" klín více méně vede. Jde o to, aby se vrtsva laminátu na obou stranách v místě pantu-osy otáčení přerušila. Zbytek už dokoná postupné rozhýbávání klapky. Abysme klapku při rozhýbávání nepromáčkli prsty, je dobré klapku páčit přes větší pevnou podložku (větší plocha zabrání otlačení).

Myslím, že jako hrubý mustr pro výrobu olaminovaného křídla tyto informace postačí. Osobně, díky tomu, že nevládnu angličtinou jsem vycházel ze dvou fotek a jednoho ne moc říkajícího videa...

Přiložené fotky ve fotogalerii jsou bohužel jen z "vyformování", ale snad dostatečně vypovídající.

Bolek